Veliký respekt pane Haldo k vaší práci. Klobouk dolů! Otevřeným hlavám ukazujete cestu a její smysluplnost. Děkujeme

Až po rozvodu jsem pochopila, že existují lidé, kteří mají orgasmus z toho, že mohou druhým škodit. Ptala jsem se, proč se to děje? V jedné knize jsem se následně dočetla, že lidé si ubližují proto, že chtějí přehlušit vlastní bolest. Z toho vyplývá, jak moc bolesti v sobě lidé mají. Děkuji za krásnou přednášku, pane Haldo.🙏❤🙏

Váš druhý vebinář mě maximálně zaujal, mám velmi podobné názory. 30 let jsem žila s manželem, máme 2 vdané děti, u nás obou to bylo po krátkém 1. manželství naše druhé. Když bylo manželovi 58 let a ačkoliv se netajil tím, že chce se mnou dožít v klidu a míru, jsme se setkali s jeho náhlou nevěrou. Ještě jsem chtěla poznamenat, že mně rodiče zemřeli v 5 matka a v 8 otec; manžel je jedináček. Hluboce jsem manžela milovala, podnikal a selhával a já ho chránila, všechno vyřizovala a dobře dopadlo. Konečně nastoupil do zaměstnání a tady se jeho nezralost vyhrotila a začal být verbálně neskutečně zlý, jako bych za to mohla, že se mu podnikání nepovedlo! Naše vztahy byly v pěkné v široké rodině s jeho dětmi. Já ho prosila, aby se rozešel, že mu nebudu předhazovat a budeme žít společně dál. V průběhu nevěry se šel "poradit" se svou nejstarší dcerou (VŠ) a ta mu zákeřně poradila, aby se odstěhoval "za účelem přemýšlení", ale nechala se slyšet, že chtěla aby si otec "konečně nabil hubu"! Rozvod ihned následoval s tím, že se chce hned znova ženit. Podepsala jsem, ale řekla jsem mu, že bez něj nedokážu žít a cítím to tak dodnes. Dva roky jsme se na základě přání mého ex přátelili, ale pak mi řekl při cestě od vnoučat, že si pamatuje jenom to, co bylo v našem vztahu ošklivé. A já okamžitě přerušila setkání a volání. Proběhlo nyní 10 roků, je mu sedmdesát a když jsme náhodně setkali, řekla bych že od něj podle neverbálních projevů včetně specifického tónu hlasu čišely minimálně projevy láskyplných vzpomínek - oči mu jiskřily. Byla jsem tím překvapení a za rohem jsem se rozbrečela nahlas. Začali jsme se přátelit a to trvá rok, je to intenzivní, ale nikoliv fyzicky. Ačkoliv jsme se několikrát políbili na rozloučenou schůzky a pak se najednou stáhl s tím, že mu to jednou bylo příjemné a jindy zase ne. Já jsem zůstala sama, protože jsem se z toho pořádně nevzpamatovala, ale on má stále takový málo intenzivní vztah s tou ženou, která ho ale používá jako zakoupeného otroka a peněženku, nevzali se. Chtěla bych ho zpátky a v klidu a a míru dožít, ale on je zaprvé přesvědčen, že za rozchod mohu já (nechápu) a za druhé, když jsem o tom začala, tak se rozčílil. Co s tím? Jsme staří, ale podle mého názoru k sobě stále hodně cítíme. Máme si stále o čem povídat, SMS si píšeme několikrát za den. Máte pro mě nějakou radu? S jeho nezralostí jsem si hodně poradila (jako s malým dítětem) a nyní bych to určitě také zvládla, jsem velmi klidné povahy a roztrhalo to úplně celou rodinu, takže už mi zbyla jen jeho maličkost. Děkuji za krásnou přednášku a budu Vám vděčná za Váš názor! MR🙏😊

Panu Haldovi mnohokrát děkuji. Rataje a Vojtka si odpustím.

❤

Dobrý den. Nemohu nikde zjistit, zda je možné objednat se na konzultaci k p. Haldovi. Bohužel jediný email co jsem našla a tam napsala je bez odezvy. Potřebovali bychom tolik poradit v našil životní situaci. Nevíte někdo prosím? Předem děkuji za odpověď