Po nekonečné šňůře uplakaných dnů konečně přišly chvíle, kdy se dá zalehnout do trávy a užívat si plnými doušky jaro. Je nádherné, že se nikdy člověku nepřejí. A nejen já jsem se zvolna propadal do náruče snů, kam ke mně jakoby z nesmírné dálky doléhaly hlasy roztoužených skřivanů...