Musím říct, že vy mě hodně bavíte. Sledování vašich videí a zejména rozbory literatury mě příjemně udržují v humanitním prostředí, ze kterého jsem před časem odešel a čehož dnes lituji, a proto určitě pokračujte!

Za to spotify miluju!

Konečně! Na pomeranč jsem čekala, díky! 😀😀❤️

Ten konec mi dává smysl v tom ohledu, že minimálně ve skutečném světě si člověk málo kdy přizná, že měl špatný názor nebo že udělal chybu. Pokud v reálu člověk změní názor, obhájí si to sám před sebou tak, že si to vlastně myslel celou dobu, jen ho ostatní špatně pochopili. Takže pokud si postava řekla, že je na supernásilí už moc stará, tak nám to něco může říct o lidské nátuře. I přes veškeré zlo, které udělal si nepřiznal, že to bylo špatné. To, co dělal, bylo vlastně v pohodě, jen z toho vyrostl. Původní konec je také temný, jen jiným způsobem, než americký. Mám ho raději. To zlo je tam víc skryto a je míň teatrální. Zlo je lidská přirozenost sama. *Přikládám informace o endoplazmatickém rektikulu:* Endoplazmatické retikulum (ER) je soustava vzájemně propojených miniaturních membránových cisteren a kanálků, která se nachází v cytoplazmě drtivé většiny eukaryotních buněk. Napojuje se na buněčné jádro a obvykle i na Golgiho aparát. Endoplazmatické retikulum zvětšuje vnitřní povrch buňky, což má velký význam pro metabolické procesy. Rozlišujeme 1) drsné (nebo hrubé) ER, na jehož vnějším povrchu jsou přisedlé ribozomy 2) hladké ER bez přisedlých ribozomů. Drsná část endoplazmatického retikula se specializuje na syntézu některých bílkovin a procesy s tím související, jako je skládání těchto proteinů a jejich oligomerizace či navěšování jistých cukerných zbytků na tyto bílkoviny. V drsném ER také probíhá rozklad špatně sbalených či poškozených bílkovin - mechanismus za to zodpovědný se označuje jako ER-asociovaná degradace proteinů. V hladkém endoplazmatickém retikulu se odehrávají zcela odlišné procesy - odstraňování toxických (odpadních) látek, některé části metabolismu lipidů a metabolismu hemu. Dále se mohou z hladkého ER regulovaně uvolňovat vápenaté ionty.

Děkuji za podcasty👍

díky! ten plyšák v tom krýglu je super :DD

Mně byl Alex taky sympatický:D Myslím si, že člověk se do té hlavní postavy vždycky nějak vžije a a "rozumí jí" (hlavně pokud je to psané ich formou), i když ví, že se ta postava chová špatně.

12:47 No tvůj názor na Dextera by mě zrovna dost zajímal. Je to jeden z nejzajímavějších konců seriálu, které jsem kdy viděl. Jinak je tedy pravda, že když člověk umí anglicky, tak s jazykem v knize nemá žádný problém? Pamatuji si, že se úryvek z knihy objevil v jednom z didaktických testů a byl to pro mně docela šok.

Ono k tomu tvému problému vypravěče je mnohdy ona sympatičnost či jeho pochopení dané prostě tím, že jeho očima sledujeme příběh, tudíž jej ve většině případů pochopíme i kdyby na půdě oběsil vlastní babičku. Mechanický pomeranč jsem bohužel nečetl, ale viděný film mi dal s tím klukem víceméně souznít (jakkoliv se nepovažuji za násilníka či delikventa a nesouhlasím s jeho chováním) a mohu-li se zpětně vyjádřit k Lolitě, tak ani zde si nemyslím, že bych vypravěče vyloženě nenáviděl a naopak chápal jeho myšlenkové pochody a snad mu i fandil (a to mě běžně dvanáctileté holčičky nevzrušují). Toto je ale víceméně "vysoká literatura" jakkoliv je tento termín příšerný, ovšem vnímám něco podobného i u daleko horších knih, které v současnosti čtu a kde mnohé postavy vyloženě nenávidím, ale autor mě přímo nutí je mít rád, případně je mít alespoň více v oblibě než jejich oponenty - jednoduše řečeno, hrdina mi naprosto není sympatický a proto autor vykreslí padoucha jako naprostého idiota, čímž se snaží nahnat svému protagonistovi oblibu.

zo je nejaky skolni proslov v covidu

zvlastni ze kdyz nejaka moje znama cte tu knihu tak mi rekne, ze celou dobu myslela na me. jen mi nedokaze vysvetlit jestli je to kvuli povaze nebo krestnimu jmenu hlavniho hrdiny. xD

Moloko holotrop

první vole

Ty toho pásovce nijak necvičíš... Pořád dělá blbosti.