Přestože Vesnice Stěpančikovo patrně není první kniha co si vybavíte při vyslovení jména Dostojevskij, hraje v autorově životním příběhu významnou roli.
Byla to první práce vydaná po jeho uvěznění na Sibiři. Překvapivě se v ní ale nedočteme o hrůzách, které tam prožil. Dílo balancuje na hraně komedie a frašky. Prvotně byla psána jako divadelní hra, to však Dostojevskij později smetl ze stolu, když si uvědomil potíže s cenzurou. Ta tehdy hrála velkou roli v uvádění her na divadelní jeviště. Dílo bylo napsáno pro Mikhaila Katkova, editora ruského literárního věstníku. Bylo sice přijato pro vydání, Katkovem však zcela zavrženo. Také bylo publikováno za velice nízký honorář i v dalším literárním magazínu Sovremennik. Editorem tohoto média byl Nikolay Nekrasov. Ten se i přes vydání netajil negativním postojem k dílu a tvrdil, že Dostojevskij skončil, a už nikdy nenapíše nic velkého.
Ve vězení byla Dostojevského intelektuální stimulace na bodu mrazu. Přitom překypoval nápady a spalovala ho touha po literatuře. Přál se vrátit k autorské práci a opět vstoupit mezi intelektuální společnost. Právě Vesnice Stěpančikovo mu pomohla vrátit se na literární scénu. Dílo připomíná Gogolskou komedii s pestrou studií postav. Provází nás černý, občas i velice krutý humor. Dostojevskij se zde také zcela poprvé věnuje postavě ruského rolníka, které poprvé potkal právě v době svého uvěznění. V dopisu svému bratrovi je popsal jako báječné lidi. Není teda překvapením, že pro mnoha čtenářů jsou právě lidé obyčejného původu v knize jediné sympatické postavy. Příjemný poslech.
Udělejte knihou radost sobě, nebo Vašim blízkým a podpořte novou tvorbu Mluvky (Knihy Dobrovský): tinyurl.com/MluvkaKnihyDobrovsky
Zpříjemněte si poslech tou nejlepší kávou nebo kvalitním čajem a podpořte novou tvorbu Mluvky (Oxalis) : tinyurl.com/MluvkaOxalis