V údolí řeky Svratky směrem od Tišnova se tyčí na vysoké skále hrad Veveří, který vévodí zejména brněnské údolní přehradě. Jeho stavba, připomínající se již v r. 1213, se skládala z vlastního hradu a z předhradí, odděleného od hradního jádra hlubokým příkopem. Jádrem vlastního hradu byla dodnes zachovalá vysoká válcová věž s břitem.
Podle starobylé pověsti dostal údajně hrad název podle množství veverek, které vyplašil na lovu kníže Konrád I. Brněnský.
Hrad byl na počátku 13. století zeměpanský a sídlili zde kasteláni a purkrabí. Přemysl Otakar II. jej používal jako vězení pro odbojné feudály. Jan Lucemburský zastavil v r. 1311 Veveří Janu z Vartemberka, ale markrabě Karel je v r. 1335 vyplatil. Na hradě často pobýval markrabě Jan Jindřich a nechal zde přistavět zadní část s dvěma věžemi a předhradím. V centrální částí vznikl hlavní palác s rytířským sálem a kaplí sv. Prokopa, později sv. Václava. Nad hradem, v místech, kde se dodnes říká Na stráži, byla postavena strážní věž, odkud mohla hradní posádka pozorovat krajinu směrem k Tišnovu a k Rosicím. Předhradí bylo izolováno, zvlášť opevněno a chránilo je 5 věží. Celek tvořil skutečnou pevnost.
V době předhusitské si Veveří udrželo funkci vojensko-administrativního střediska panství. Ekonomickým centrem se stala blízká Veverská Bítýška. Původní hradní panství bylo velmi rozsáhlé, postupně se však tenčilo.
Na strategicky významný hrad vložil císař Zikmund za husitské revoluce (v r. 1422) posádku žoldnéřů svého zetě vévody Albrechta Rakouského, ale v r. 1424 jej i s příslušenstvím zastavil Petru Kutějovi. Tehdy Veveří neúspěšně obléhali husité. Král Jiří z Poděbrad postoupil v r. 1458 veverské zboží těšínskému knížeti Přemkovi, ale za bojů v r. 1468 obsadil hrad uherský král Matyáš. Na konci 15. století získal veverské panství do vlastnictví Václav z Ludanic; patřily k němu hrad Veveří, městečko Veverská Bítýška, vsi Sentice s tvrzištěm, Chudčice, Jinačovice, Rozdrojovice, Kníničky, Moravské Knínice, Bystrc, díl Zebětína a pustá ves Hlinka.
Pánům z Ludanic patřilo Veveří do r. 1536, kdy je Jan z Ludanic prodal spolu s panstvím za 7000 kop českých grošů Janu z Pernštejna a ten ihned Janu z Lipé. V r. 1559 se stali majiteli Veveří bratři Albrecht a Jan Šembera Černohorští z Boskovic a v r. 1573 Znata z Lomnice. V r. 1609 přešlo Veveří sňatkem do rukou Zikmunda z Tiefenbachu. Hrad velmi utrpěl za třicetileté války, kdy jej oblehli Švédové (v r. 1645). V r. 1690 získali hrad majitelé říčanského panství Sinzendorfové, kteří z obou částí vytvořili nedělitelný majetek.
V polovině 18. století došlo k důkladné přestavbě hradu, jíž získal nynější podobu. Hrabě ze Sinzendorfu prodal v r. 1802 spojené veversko-říčanské panství průmyslníku Vilému z Mundy, ale již v r. 1830 je koupil švédský princ Gustav Vasa, syn sesazeného švédského krále Gustava IV. Adolfa. Pro rodinné neshody (jejich dcera Karola se později stala saskou královnou) bylo panství prodáno v r. 1844 známému finančníku Jiřímu Šimonu Sinovi, který již vlastnil řadu velkostatků na Moravě (Velehrad, Myslibořice, Brumov, Rosice, Prštice, Hrotovicc. Dalešice, Krhov a Valeč). Jiří Šimon Sina zemřel v r. 1856 a zanechal ohromné jmění, odhadované na 60 000 000 zl. Veveří zdědila jeho vnučka Helena Sinová, pověstná marnotratnice, provdaná za knížete Ypsilantiho. Po pádu francouzského císaře Napoleona III. vzniklo v jejím okolí na Veveří středisko intrik proti Francouzské republice. Helena však musela v r. 1881 veverský velkostatek prodat finančníku Mořici Hirsch-Gereuthovi, po němž jej nakonec zdědili de Forestové. V r. 1925 byl hrad spolu s panstvím zestátněn.
V předhradí je dodnes dochována gotická kaple ze 13. století. V kapli byl původně obraz Madony z Veveří z poloviny 14. století, který je v současné době v Národní galérii v Praze.