Ahoj Jenny, koukám na tvoje videa, jsou upřímná, nejsou falešná, fandím ti, nemáš to v životě jednoduchý, bojuješ statečně se vším, co tě v životě potkává, to je supr. Já také měl panické ataky, protože jsem asi před 23 lety rychle zhubnul 35 kg za tři měsíce, bylo to v nemocnici, řekli mi, že mám nadváhu a vysoký krevní tlak, že musím zhubnout. Nezvládl jsem to psychicky, nejedl jsem skoro nic v panice, protože jsem se bál že umřu. Po zhubnutí jsem se cítil jak v jiném těle, chodil jsem na psychiatrii také a tam mi řekli, že buď přiberu zpátky nebo budu muset brát už léky na nervy celý život. V té době jsem chtěl mít dítě se svou přítelkyní a psychiatrička mi řekla, že beru silná psychofarmaka a že by dítě mohlo být postižené mentálně. To mě tak naštvalo, že jsem léky na nervy vysadil. Dostal jsem samozřejmě zase záchvat, otevřelo se mi hrdlo, nemohl jsem se dojíst, špatně se mi dýchalo, lezl jsem po zdi, způsoboval jsem si bolest, utrhly se mi asi dva nehty, jak jsem škrábal nehty po zdi, bouchalo mě srdce, začal jsem řvát a hulákal jsem ať si mě teda smrt vezme, že tady takhle žít nechci. Řval jsem tak pojď si pro mě !!!!! Tady jsem!!! Tak kde jsi ty smrtko!!!Moje přítelkyně když to viděla, chtěla volat sanitku, ale já jí to zakázal. Tahle panika trvala asi hodinu, pak jsem vysílením usnul. Probudil jsem se druhý den a už jsem měl po problémech. Najednou ze mě všechno odešlo, a já se už ničeho nebál. Když jsem to řekl na psychiatrii, nevěřili, že jsem to ustál a tak silné léky vysadil. Řekli mi, že ty léky budu jednou muset brát stejně, že záchvaty budou stále trvat. Po roce se mi narodil syn, je zdravý, teď už mu je 22 let, mě bude 55 let letos a žádný léky na nervy už nepotřebuju. Poradil bych ti, když se dostaneš do panické ataky, začni zhluboka dýchat a mysli jen na tvoje dýchání. Touhle technikou jsem jednou také zahnal úzkost. Neboj se toho co přijde. A zvládneš všechno jako já. Každý jsme jiný, to je jasný, tak ti přeju, ať ty panický ataky dostáváš co nejmíň, a když přijde, ber ji jako nepřítele, kterého nenávidíš. Zažeň ji třeba tím dýcháním a mysli na to, že se nebojíš ničeho. Měj se hezky Jenny, život je někdy krutý a nepochopitelný, ale pořád za něco ještě stojí, proto musíme bojovat o přežití všichni. Jako zvířata v přírodě. Měj se hezky s Nikym a užívej života. Smrt si nás najde jednou všechny. Neboj se jí. Je to naprosto přirozený, patří k životu jako narození. Držím ti palce, ať všechno zvládneš v životě.👍

Super video ,uplne chapem tieto stavy a najhorsie to podla mna je na zaciatku ked clovek nevie co sa mu deje a nevie ako s tym ma narabat. Drz saa

Jenny, už tě sleduji dlouho a chtěla bych ti něco napsat, věřím, že to nebudeš brát zle. Jeden čas jsem po operaci byla dlouho sama doma.. když jsem po delší době jela na nákup, bylo kolem mě hodně lidí a mně se sevřelo hrdlo, opotila jsem se, nebylo mi dobře. Hned jak jsem vylezla z krámu, řekla jsem si A DOST, začneš víc chodit mezi lidi. To bylo naštěstí poprvé a naposledy, co se mi to stalo, nic příjemného a to byl jen minutový začátek. Ať si říká kdo chce co chce, ale mně na psychiku vždy hodně pomohla práce. Člověk vypadne z tý svý bubliny, nehloubá pořád v sobě a najednou má jiné starosti. Kolikrát jsem se vždycky zase našla, že nejsem třeba takový introvert, jak jsem si začala myslet, nejsem tak tlustá, že by o mě nikdo už nezavadil atp. Nedávno jsem zahlídla, že bys stejně mohla dělat jen ve chráněné dílně a to se ti nevyplatí a raději uděláš video navíc. To naprosto chápu! Ale! Věř mi, že i kdyby sis našla jen brigádu nebo tu CHD nebo třeba jen občasnou výpomoc třeba u Nikyho v práci (např. se seniory..), popovídat, projít se, luštit křížovky..oni jsou za to neskutečně vděční, pomohla bys a hodila by ses mi tam a hlavně: ty bys měla pocit, že něco zvládneš, že někde pomůžeš, že osudy lidí jsou kolikrát příšerný a že se nemůžeš brát tak vážně (to třeba nemyslím přímo na tebe, ale obecně), určitě by ti to i pomohlo vážit si víc Nikyho a vašeho vztahu, co vím, tak pracuje celý váš vztah a ona to není sranda furt muset vstávat, být na čas, vycházet s lidmi atp. Není to všechno jen o penězích, spíš o tom pocitu.. jsi nepřekonatelná v panenkách, ale jde spíš o to být mimo svou komfortní zónu, snad jsem to popsala srozumitelně. Tak třeba to někdy zkusíš a kdyby ti to pomohlo, bylo by to to nejlepsi, co se muze stat. Moc ti drzim palce, mas bozi mamku i pritele, sama jsi cista duse, takze fakt jen takovy muj tip k zamysleni Z ME ZKUSENOSTI. ❤🍀

Super video jako vždy držím palečky 💗

Držím ti palce, neboj se, nejsi v tom sama! 😊

Já dostal svou první panickou ataku na oslavě svých osmnáctých narozenin (já vím, krásný dárek), bylo to z ničeho nic, jen jsem na chvíli odešel do prázdné místnosti, abych si srovnal myšlenky a cítil jsem se asi stejně jako ty, bál jsem se, že buď umřu nebo že se zblázním tak moc, že už nebudu schopen rozeznat, co je reálné a co ne. Pak jsem se samozřejmě bál, že se to stane znovu a stalo se to znovu několikrát. Vždycky říkám, že nejhorší je bát se toho, kdy přijde další záchvat, protože se tím spouští ten začarovaný kruh, kdy úzkost vede k panice a panika zase k úzkosti. Nejvíc mi na ně asi pomohlo to, že jsem si o tom vyhledal spoustu informací a když pak přicházela další ataka, tak už jsem se tolik nebál, protože jsem věděl, co se děje. Nejdůležitější je prostě včas rozpoznat, co se děje a nedovolit si sám sobě spadnout do té paniky. A též dechová cvičení, to je za mě taky velká pomoc. Jinak jsem moc rád, že o tom mluvíš a i to, že zmiňuješ ten nízký tlak, myslím, že mám taky nízký tlak a že to s úzkostí právě taky hodně souvisí. Krásné video, přeji hodně štěstí v tvorbě ♥

Já mám deprese a úzkosti a ještě další problémy o kterých nerada mluvím veřejně takže tě chápu drž se ❤

Nejsi v tom sama, mám stejný kombo haha 😅 jsem trans, hraničář, mám úzkosti, panické záchvaty i nízký tlak, mimo jiné. Na svoji terapeutku nedám dopustit!

Takze jsem chtela dodat, ze te uplne chapu a nejsi v tom sama!!!!!❤️❤️❤️

Uplne tě chápu. Zažívám panické ataky taky. Začlo to už na střední. Najednou jsem nemohla dýchat, myslela jsem že umírám. Jenže to bylo častější a častější a já nevěděla co to je.... Až po čase jsem zjistila, že to jsou panické ataky. Mám tyto stavy do teď😢 Jinak držím palce, jsi statečná ❤

To je fakt strašný, takový problémy, je mi to líto... 😢 Ale oceňuji tvojí pozitivitu, přese všechno... 😉 Protože s tou svojí pozitivitou a originalitou ještě dokážeš povzbuzovat ostatní... ❤

Ahojky Jenny, mam uzkostne depresivni poruchu, latentni tetanii, nektere rysy hranicni poruchy, nekdy nizky tlak a taky ted mivam skoro porad panicke ataky takze pecka…🙃🙃🙃 Joo a mam pocit, ze kdyz ji mam, tak lapu po dechu plus samozrejme mam zasrane astma takže nadherny zivot no mam.

Taky sem mnel panicke záchvaty a úzkosti 😥😢😥😢😥😥😥😥 ale s toho co se unas delo v byte a to co se delo tak to si nevite přestavit 😭😭😭❤❤

tak jo ,mám epilepsii, neepilepsii ,panický i úzkostný záchvaty ,hraničku taky ...ono se toho najde více ale bylo by to na dlouho nízký tlak je u mě to nejmenší 😅

Ahoj Jenny, já se zase smrti nebojím (párkrát jsem se skoro pokusila spáchat s*bev*aždu) a to mi bylo teprve 10-11let. Když jsem byla sama doma, otevřela jsem okno a chtěla jsem skočit (cca 5-7 metrů). Naštěstí jsem si to rozmyslela a slezla jsem. Občas ani nevím proč bych to dělala. Už je mi 12 a taky mám občas pocit že to chci ukončit, a pak si řeknu že mě čeká např. přespávačka u kamarádky, nebo narozeniny. Když jsem se svěřila kamarádkám tak si pak o mě myslely že si vymýšlím anebo přeháním. Rodině to říkat nechci, ale možná bych měla. Nevím Mám tě mooooc ráda a doufám že na tom budeš lépe a lépe❤❤❤❤❤❤

Měl jsem strach o život, když mě napadli dva dospěláci v 7 večer, chlap a ženská. Byl jsem u kamaráda ve vesnici a v 19:00 mi měl jet bus, ale vyběhli na mne ty dva polofeťáci š tím, že jsem měl někde krást ( samozřejmě že jsem nekradl). Začali na mne řvát a běželi za mnou, křičel jsem o pomoc, ale nikdo mi nepomohl. Ta ženská mi dala pěstí do oka, hodila mne na zem a škrábala mě, naštěstí se mi podařilo zavolat policii, která mi pomohla. Je to asi měsíc a pořád z toho mám trauma.

Ta doktorka je dobrá kráva .. mě doca pomohl kurz úzkost panika. A naučit se jít proti překážkám .. naschvál jít na to místo kde tě to chytlo...

Já mám nápad že bys si udělala z panenky mikrofon Bez urážky ❤

Mě začaly těžké panicke ataky , když jsem hodně zhubla a málo jedla … plus samozřejmě stres , resp se mi Panicka ataka vrátila , poprvé jsem ji měla, když jsem v 6ti letech viděla zabijačku- viset krvacejici prase hlavou dolu - strasny zážitek … taková rada : je lepší mít pestrý jídelníček , hodně spát , jist a sportovat- vycistit si tím hlavu a nechat stres za sebou. Většinou je Panicka ataka spojena se smrti - strach ze smrti , strach o něčí smrt …

Jenny, ale ty jsi byla na bariatrické operaci, že?

Úplně tě chápu....

Hádám, že panické ataky jsou už taková sranda v porovnání s HPO.