Výroba oděvů měla v Prostějově dlouhou tradici a navazovala na cechovní malovýrobu. V období mezi dvěma světovými válkami byla konfekce nejdůležitějším průmyslovým oborem v Prostějově. Pracovalo zde 90 oděvních továren a několik družstevních podniků (největším z nich bylo družstvo Prvoděv, založené v roce 1918). Byly zakládány nové české firmy, snažící se prosadit v soutěži s kapitálem německým a židovským. V třicátých letech byl konfekční průmysl ovlivněn hospodářskou krizí, ovšem brzy se z jejich následků vzpamatoval. Dochází ke koncentraci, takže k roku 1939 pracuje ve městě 72 firem. Zhruba pětina výrobků byla exportována. Po druhé světové válce a po přijetí znárodňovacích dekretů v říjnu 1945 byly největší konfekční firmy znárodněny. Společnosti Nehera, Rolný, mmSilesia a Sbor se staly základem národního podniku Oděvní průmysl. Po roce 1948 a druhé vlně znárodňování byla k firmě přičleněna řada dalších, menších oděvních a konfekčních firem i malých krejčovských podniků. Ve 2. polovině 50. let bylo rozhodnuto o koncentraci do té doby po městě rozptýlené výroby do jednoho objektu. Ústředním investorem bylo Ministerstvo stavebního průmyslu, přímým investorem Oděvní průmysl, n. p. Prostějov. Projekt byl svěřen Státnímu ústavu pro projektování závodů spotřebního průmyslu Centroprojekt v Gottwaldově, hlavními projektanty byli určeni Zdeněk Plesník (1914 - 2003) a Josef Taťák (1931) Vlastní stavební práce prováděly Pozemní stavby, n. p. Olomouc, stavební správa Prostějov. Přímé náklady měly dosáhnout částky 151.788.000, Kčs. Základní kámen ke stavbě byl položen 14. 12. 1957. Stavba byla projektována „na zelené louce" ve východní části města v blízkosti železničního nádraží. Skládala se z několika bloků, přičemž vstupní blok byl administrativní, další pak obsahovaly provozy, sklady, vlastní kotelnu, budovy údržby. Dopravní napojení bylo vyřešeno prostřednictvím silniční odbočky a železniční vlečky. Celkem osm bloků bylo spojeno do jednoho celku. Výstavba probíhala v několika etapách, základní konstrukce byla železobetonová s cihelnými vyzdívkami. Okna měla ocelové rámy, nepřímé osvětlení místností bylo řešeno sklobetonem. V souvislosti s výstavbou nové továrny byla řešena rovněž bytová otázka zaměstnanců včetně občanské vybavenosti (jesle, školky). K 1. 1. 1963 byl také zřízen Výzkumný ústav oděvní, sídlící v bývalé Rolného továrně v Třebízského ulici.Celý komplex Oděvního podniku byl otevřen 28. 10. 1965 za přítomnosti tehdejšího prezidenta Antonína Novotného. Výstavba stála přes 140.000.000,- Kčs, v rámci brigádnické činnosti zde zaměstnanci odpracovali 82.000 hodin.