Pokračování titulků II.dílu
“Jiskra ega” vniká do každého duševního pole člověka v dětství kolem 2-3. roku a z lokality svého průniku do duševního pole postupně proměňuje jeho přirozené pasivní funkce zrcadlení a splývaní s duševními poli okolní biosféry.
Tyto akty ega proměňují přirozenou passivitu prožívání duševního pole hostitele a zasahují přes jeho tělo pak v aktech "porozumění a podmanění a zlepšení 2biosfery do stále širšího opkolí .
Akty ega zhasahují život planety i svých hostitelských duší
útočně, bojovně, velitelsky, rozumně, dospěle, ("staňte se pány Země")
ale často i hystericky, nedočkavě,
vždy lineárně, reduktivně, abstraktně a zjednodušeně,
u fanatiků vyšších světů bezohledně podle
tzv. " vyšších, jen jim zjeveným božích či vesmírných zákonů",
pomocí moderní technologie velmi arogantně a agresivně
( "Osvícenský rozum je totalitni" - Adorno)
někdy i šíleně a psychopatologicky nadřazeně ( transhumanismus a fanatismus ve jménu "Velkého resetu". )
Biocentrickcá fenomenologie v mém pohledu 21. století rozeznává pět zakladních transformací duševního pole jiskrou ega. Jejich projevy
v duševním poli jsou propojeny zpětnovazebně, jaksi holograficky,
a intropektivně zkoumající fenomenolog se musí dlouho učit
rozpoznávat jejich specifické působení a určovat zpětně sám pro sebe,
která kognitivní proměna v tom kterém okamžiku v jeho duševním poli převládla.
Pokud zobrazíme proměny duševního pole postupně od bodu průniku
jiskry ega do duševního pole člověka, můžeme projasnit náš obraz
těchto transformačních dějů tím, že si představíme kámen puštěný či hozený do klidné tůňky nebo stojatého záhybu potůčku.
Kámen padá, proniká hladinou, zanecháva za sebou stopu stříbrného vzduchu v bublinkách prachjících vhůru, dopadá na dno, zviřuje usedlý prach Země a přechodné zamlžuje vodu nad sebou a kolem sebe.
První okamžiky průniky do vody - porušení celistvosti vody, trhlina v duševním poli, prasklina v zrcadle duše - formace ega
Stopa stříbrného vzduchu - nejasné sebevědomí a nejasné vědomí okolí
Dopad na dno - metafyzická “bolest dopadu” - formace volních aktů, úsilí sebeochrany, chci tohle, nechi támhleto, ostré akty sebevědomí
Zvíření usedlého prachu - formace aktů zpřemětňujícího vnímaní věcí, předmětů, ohraničených procesů, redukující a znehybňující akty vědomí proměňují prožitky dynamických fenoménů na statické a jasně ohraničené (Descartes) vjemy věcí a předmětu
Stoupání zvířeného prachu - formace aktů pojmového myšlení,
tyto redukující a znehybňující akty vědomí proměňují holistické prožitky mnoha dynamických fenoménů na statické a jasně ohraničené (Descartes) pojmy (Begriffe, Konzepte) věcí, předmětu a procesů a propojují je do abstraktních systémů. Z nich se pak formují ideologie všeho druhu.
Jedná se obraz či analogii. Duševní pole si představujeme jako neviditelné morfogenetické pole schopné rozširovat se dalkeo od fyzického těla a splývat s podobnými poli biosféry. Čím širší prostor a čím hlubší časovou dimenzi duševní pole prožívá, tím člověk plnější života.
Podobně v měřitelném světě působí elektromagnetické pole.Prostupuje rotor a stator a rozšiřuje se i mimo fyzické časti motoru. Duševní pole lze však pouze prožívat a prožitky pak popisovat. Měřit ho nelze. Proto je laboratorní psychologie disciplínou, která lidskou duši zcela ztratila.
Metody sebepozorování (introspekce) během fenomenologických ponorů do hlubin niternosti jsou rozmanité, někdy blízké orientáním meditacím, jindy zas psychoanalýze, jindy zas sportovním ekstázím těla, umělecké tvorbě apod. Vždy však jde buď o rozpuštění struktur, tj. aktů ega do jeho živného podhoubí, tedy do duševního pole (podobně při snění) nebo o jejich přechodné razantní přerušení, tj. quasi “vykopnutí” aktů ega z duševního pole (facka egoistovi, adrenalinový sport, tanec, drogy, sex, osudové šoky).
K intropsekci a její zpětné analýze biocentrický fenomenologi i moderní bard s kytarou metody La Prima samozřejmě používá koncentraci a ostré vědomí... ovšem pouze k diagnoze působení vlastního ega.
Jinak seovšem svými volními akty v dnešních pomatených sociálních spletencích egoismu, závisti a hlopuposti osobně , tedy egoisticky neprosazuje. V tom následuje Nietzschovu radu :"..prochazím městy lidí jako blázincem".
Ve sportu, při expedicích do hor, k mořím a do lesů nebo při řemeslné a farmářské práci samozřejmě žije bard na "plný pecky" prostoupen Dionýzovým "šílenstvím" a kouzlem kosmogonického Eróta.
Někdy ho v tom provázejí krásné holky na delší cestu či dvě.