O volných dnech míříme často do dalekých krajin, či přírodních krajin. Za poznáním, za odpočinkem, za krásou. Jaký je však náš vztah k nejbližší krajině, ke krajině v které se pohybujeme každodenně? Téměř tři ze čtyř obyvatel naší země žijí ve městech, nejbližší krajinou je tedy krajina mezi domy a krajina těsně za nimi, krajina v katastru, krajina „za humny“. Přemýšlíme o ní jako o krajině, nebo ji vnímáme jen jako okolí domů, jako zbylý prostor? To vše jsou závažné, a nikoliv jednoduché otázky na které dokument odpovídá. Nejbližší krajina je pro nás totiž, ať si to uvědomujeme či ne, bytostně důležitou. Například již jen to, co tvoří výhled z oken našeho domu či bytu, významně ovlivňuje, zda se cítíme zdravě, bezpečně, jistě, blízce. Nejen mezilidské vztahy, ale také důvěrný vztah k místu totiž vytváří pocit domova.