Jsem v tom s tebou

Mám to úplně stejně, zřejmě, protože jsem fakt introvertní a jsem rád, že to někdo konečně začal řešit na youtube, Vidrailovy videa byly podle mě ještě dost povrchní, v porovnání s tím, jak občas 'overthinkuju' já. Na druhou stranu, já to vnímám ve většině případů spíš pozitivně, myslím si, že je důležitý zamýšlet se nad věcma, ať už jsou sebebanálnější. Jde pomocí toho najít třeba problém, kterej se v některým tématu vyskytne. Samozřejmě to má svoje úskalí a je pravda, že dost často, většinou večer, mám dost depresivní náladu-právě z důvodu 'overthinku'. Btw, pozadí je fakt úžasný, ta červená je pěknej kontrast s tvojí klasickou modrou, i použití více záběrů je dost nice.

Přeji Ti vše nejlepší, co se psychiky týče. Já sám jsem tímto před pár lety trpěl, ale pomohlo mi se přitisknout k plyšákovi (nikdo se Ti smát nebude :D) a pustit si k tomu čistou kytaru.

Ja mám dejme tomu tu "lehčí možnost overthinku". Přemýšlím o škole, lidi okolo mě a tomu co dělám. 😅 Vždycky mi pomůže jít se psem ven a mluvit sama se sebou. 🙈 Když ale někdo začne přemýšlet, třeba o tom životě, a baví se o tom se mnou, tak to pro mě není příjemný a snažím se to filtrovat. 🙂 Moje spolužačka, ale hrozně overthinkuje. Není to pro mě příjemné, protože vidím jak se ničí. 🙄 Ma k tomu ještě dlouhodobou nemoc a sebevražedné sklony. 😔 Přeji hodně štěstí a úspěchů do života! 💙

Podle tvého popisu bych řekl že mám tu lehčí variantu, ale téma které mě dokáže dostat do menší “depky” je smrt, či co je po ní a nechci si ani představovat jaké je to prostě nic necítit, nic nevnímat, na nic nemyslet, nic nevidět.

Wow! Nemyslím si, že natočit takové video byla chyba, protože tím vlastně ukazuješ, že se to děje i ostatním lidem. Mně osobně to trošku v tomhle směru otevřelo oči a aspoň se necítím sama. Co se týče overthinku, děje se mi před spaním, ale i v průběhu dne. Průběžně usínám taky minimálně jednu hodinu, bohužel to tak mám skoro každý den. Spíš před spaním vyhodnocuju všechny své činy, co jsem dokázala udělat. Moje overthinkování probíhá nějak... řekněme, že plácnu blbost a to je to, že jsem měla jít s někým ven, bohužel ten člověk na mě zapomněl. Omluvil se, ale můj mozek, jakmile se snažil večer usnout, začal: "Sakra, proč na mě zapomněl? Vlastně je to něco, co by se dokázalo stanout i mně samotné, není co řešit, zkus usnout. Co když se ten člověk nechce se mnou bavit? Vlastně, co když je každý člověk falešný kolem mě? Určitě to není jediný případ. Třeba minulý týden jsem dostala od osoby několikrát zobrazeno. Počkat, však to je blbost. No jo, ale co když není? Znamená to, že umřu sama? Představ si umřít sama. Vlastně v poslední době má každý partnera. Znamená to, že já ho mít už nikdy nebudu? Co když už na to nemám čas? Co když je na mě pozdě? Představ si umřít bez dětí, v temné místnosti. Měla bys něco udělat. S takovou budeš pro výsměch. Skoro každý má děti, jenže ty budeš výjimka. Neměla bych to začít řešit? Existuje i možnost adoptovat si děti, klid. Není to ale hodně zodpovědnosti? Když už mluvíme o adopci, seš si jistá, že tě rodiče chtěli? Co když nejsi jejich? Co když si nechtěné dítě?" Mohla bych takhle pokračovat do nekonečna. Je to příšerný pocit. Mnohdy se ho snažím eliminovat vypsáním se. Vypsat se je zaručená metoda. Nevím, jak to děláš ty, ale já jdu a klidně napíšu textový dokument o 2000 slovech. Cítím, jak mi pak spadne kámen ze srdce. Taková menší úleva. Co se týče terapeuta, ke kterému kratší dobu chodím, dostala jsem od něj radu a tj. říct si stop. Jakmile se nahrnou takové myšlenky, musíš okamžitě začít dělat nějakou aktivitu a vtlouct si do hlavy, ať to přestane. Odreagovat se. Netuším, jestli existuje jiná metoda, nejspíš ani ne. Ale jak říkám, mně se pomáhá otevřít poznámky v mobilu a začít psát. Rozhodně v tom nejseš sám a jsem ráda, že jsi video o takovém (aspoň pro mě) citlivějším tématu. Drž se, vím že to není nic hezkého a sama si tím prožívám.

Bohužel, je tohle ještě mnohem horší, pokud člověk trpí nějakými psychickými problémy😓 Často přemýšlím nad problémy lidstva a lidí kolem mě... V těch chvílích mě moje mysl začíná napadat a vyčítá mi, jak si dovoluji žít, když se tolik lidí má tak hrozně... Špatně se to vysvětluje, ale snad to někdo pochopí. Drž se a pokud se ti mysl někdy bude snažit namluvit, že tohle video byl špatný nápad, neposlouchej ji.

Já takhle přemýšlím úplně nad vším a nejhorší je když to začnu někomu říkat nebo psát a ten někdo je na mě potom naštvanej a je z toho otravenej protože ho to nezajímá 🤷‍♀️ jediný co proti tomu dělám je že si povídám sama se sebou

Tohle video je starší, ale ano, taky trpím overthinkem. Mám to teda přesně naopak než to máš ty. Já overthinkuju věci co jsem udělala ten den, ale i třeba rok, dva dozadu. Většinou právě před spaním. Začíná to přemyšlením, jak jsem působila na lidi, jestli jsem je nenaštvala, neurazila, jestli by nebylo lepší kdybych nebyla, jak by ostatní reagovali kdybych znežila apod. a většinou se u toho rozbrečím (co už, jsem citlivá). Ale naopak když přemýšlím o tom, že všechno jednou skončí, přijmu to, a jdu tak nějak dál v myšlenkách. Posílám sílu všem, kteří si tímhle prochází

Mám vždy takový týden v měsíci kdy nemohu usnout a tak jsi sednu na postel a povídám jsi s sebou .+ sem tam se nad tím tématem rozbrečím a tak usínám s blbým pocitem na hrudi . Jako by mě něco svíralo a já nemohla utéct nebo se schovat .

Jsme v tom všichni s tebou

Stačí jen, aby se mi v hlavě vyskytla jen jedna jediná myšlenka a už to jede samo. Nejhorší je, když začnu přemýšlet nad minulostí, co se třeba včera stalo. Ještě horší je, že nad tím vždycky přemýšlím v negativním smyslu. To mi většinou úplně rozhází emoce, což pak má celkem velkej vliv na můj život a na mé okolí. Vždy mám pak obrovskou potřebu se někomu svěřit a říct mu vše, co se mi honí hlavou, ale nikdy to nikoho nezajímá a jen si všichni říkají jakože "huh? wtf?". Kvůli týhle věci se vůbec nedokážu soustředit. Nedokážu fungovat tak, jako ostatní a postupem času jsem se jednoduše uzavřela do sebe.

Můj overthinking je taky svině. Přemýšlím nad banálními věcmi a v řádu vteřin dovedu vymyslet milion různých možností, většinou špatných, na to, co by se mohlo stát v jedné určité situaci, která se nakonec vyvrbí úplně jednoduše. Někdy přemýšlím tak moc, že mi unikne to nejjednodušší řešení a já mám v hlavě jen ty složitý, které by stejně nefungovaly. A jdyž se o něčem rozepíšu, tak je to *vždycky* delší, než jsem původně zamýšlela, protože za pochodu ještě přemýšlím o několika věcech a řeknu si "To bych tam měla hodit..." Co tím chci říct je, že nejsi sám. Overthinkuje celkem dost lidí a každý to zažívá nějak jinak, to ale neznamená, že v tom nejsme spolu. Jsme. Mě osobně pomáhá se z toho vykreslit nebo vymalovat, ale ne vždy jsem z toho, že overthinkuju, na větvi. Díky tomu jsem vymyslela moc postav a moc světů, které všechny miluju. I sebemenší věc dovede nastartovat moje přemýšlení a když to pak vyliju do nějaké mé postavy, tak jsem na sebe celkem pyšná. Ale chápu, že u tebe to tak snadné být nemusí. Ale nezapomeň, jsme tu s tebou. A doufám, že se tvoje situace zlepší

Více takových videí! A dávej to na Spotify

Jsme v tom spolu

Jsem v tom s tebou akorát já teda overthinkuju nad blbostma např. Leželi jsme s kamarádkou vedle sebe a povídali si a já začala přemýšlet o elektrice, jak to koho napadlo, jak to vlastně může vůbec fungovat a jak to bude za 100 let apod. Ale já na to nijak nereagují, zasmeju se nad mýma myšlenkama a jdu spát

Je mi 15 a s tímto se potýkám. Vždy jsem myslel že jsem v tom sám a že nikdo jiný to nemá. Pamatuju si, že moje první vzpomínky na overthinking byly asi v pěti letech, kdy jsem měl arachnofobii, která se spojením s tímto tvořili jedny z mích nejhorčich vzpomínek. Dnes overthinkuju většinou nad časem, životem, smyslama, smrtí, tmou či nadpřirozenýma věcma. Dostávám se z toho dost těžce, protože se mi před očima začnou většinou i objevovat různé děsivé postavy a pod. vlastně se z toho dostávám spánkem. Kdy usínám asi hodinu a při usínání se snažím myslet na něco dobrého ( v tich pěti jsem se z toho dostával čtyřlístkem, kterého jsem si před spaním četl).

*No, nikdy jsem neměl tak silný overthinky jako ty Eriku, ale měl jsem spíš takový ty lehčí, jako například když jsem přemýšlel nad co když nedodělám školu, že mě mamka bude nenávidět nebo že si budu připadat jak nicka, já vím není to tak hrozný ale i tak jsem z toho měl úzkosti, nebo když jsem chtěl zkusit něco nového, bál jsem se že to poseru. Ale tak moc to nikdy nebylo, respekt za to že si o tom dokázal veřejně mluvit, protože z takových lidí jako ty, má většina lidí za ty "divný" nebo "pošahaný"* *Drž se*

Cítím to podobně. Ne v takovém rázu a ne tak často, ale když se to stane, zalije mě pot a mám z toho až mráz po zádech. Nejhorší témata jsou pro mě čas, vesmír a princip stárnutí. Jen když pomyslím na stárnutí a plynutí času, mám v hlavě takový bordel a mám jakési úzkosti. Mám ale věc která mi pomáhá. Vždy si sama sobě nahlas řeknu, že nad tím nebudu přemýšlet. A vyberu si v hlavě jiné téma. Či si v hlavě vyjmenovávám například věci ze školy. Jelikož jsem na stavebce, tak si vyjmenovávam třeba druhy cihel. To zaměstná mou mysl natolik, že pak už nad těmi hroznými věcmi nepřemýšlím. Overthink se mi v poslední době už tolik neděje.. moje mysl je tak zaneprázdněna školou a vymýšlením příběhů (to je taky občas na palici) že na overthink už není prostor a síla. Jsme v tom s tebou a podpoříme tě ❤️

Upřímně, já jsem přesně ten opak tebe a ostatních tady. Když přemýšlím hodně, ať je to jakékoliv téma, tak vlastně nakonec přijdu na to, že to vše vlastně dává smysl nebo to beru "vtipně" ale chápu že mysl dokáže fakt hodně, takže držím palce všem co to mají takhle a držte se.

Tohle video mi strašně pomohlo vědět že v tom nejsem sám je pro mně šok. A jsem rád že vtom nejsem sám, díky.

Upřímně, overthinking jsem začal zažívat už od mala, od doby co si zpětně pamatuju když jsem byl hodně malý, je celkem scary se nad tím zpětně zamýšlet protože jsem právě zjistil, že první zážitky které si dodnes pamatuju jsou z nocí kdy jsem cca v 5 letech začal brečet a když se mě mamka ptala co se stalo tak jsem jí říkal že nechci umřít, že se bojím smrti atd... Jak šel čas a já jsem začal chodit do školy a tam získával spoustu nových informací tak se moje mysl už nezamýšlela jen nad smrtí, už to byla minulost lidstva, budoucnost, vesmír a prostě postupně tak nějak vše s čím jsem se dostával do kontaktu. Dnes to sice není lepší ale zjistil jsem, že si dokážu uvědomit že to nad čím přemýšlím před spaním je jen overthink a ne realita... Každopádně vím moc dobře o čem mluvíš ERRORIKU, přeji ti vše nej co se pýče tvojí psychiky. Drž se.

Tohleto se mi stává v poslední době často. Pořád nad něčím přemýšlím a nemůžu přestat. Hrozné je, že jsem o pár lidí v životě přišla, někdy v rodině se začnou rodiče hádat, atd. Tak tohle vše to ještě zhoršuje. Jsem spíše introvertní, takže jsem radši sama, ale někdy mě to donutí overthinkovat. Také lidské vztahy nechápu a často nad nimi přemýšlím, až mě to drtí. Jediné co chci, je klid a tan získávám v kresbě, hudbě a knihách, také jsem kvůli utíkání začala hrát hry a být více na youtubu. Neboj se nejsi v tom sám a přeji ti, ať se budeš cítit lépe, vím je těžké a někdy to nejde ❤️

Eriku, moc Ti děkuju za toto video. To, že se nebojíš mluvit o mental health, jenom značí to, že jsi strasně silná osobnost. Já trpím různými psychickými potížemi a jednu dobu to bylo tak hrozné, že jsem byla hospitalizovaná na 2 měsíce do psychiatrické léčebny. Od té doby se nebojím mluvit o tomto tématu a dokonce se ani nebojím o tom psát veřejný komentář na YouTubu. Můj mental health se pomalu, ale jistě dává do kupy. Drž se, jsi super tvůrce a je důležité si dávat pauzy mezi věcmi. Vím, že asi tahle poslední věta nebude mít pro Tebe žádný smysl, ale pokud by sis potřeboval pokecat s někým o tomto tématu, klidně mi napiš (samozřejmě, že to nabízím komukoliv). Omlouvám se, že jsem se moc rozepsala, ale tohle téma jo pro mě extrémně důležité a nemohla jsem odolat a sdílet svojí message. Ještě jednou moc děkuju a přeju všem krásný den ❤💚

Jsem v tom s tebou

Občas se mi to stává než du spát totálně tě feeluju hezký natočený :) jsme v tom spolu

Nejsi v tom sám. S tímhle se také potýkám nějaký ten pátek, už když mi bylo třeba 5 let, tak jsem strašně overthinkovala odkud jsme přišli, jak je možný, že vůbec tohle všechno okolo mě existuje. Je to PŘÍŠERNEJ pocit s tímhle žít. Já osobně často přemýšlím o tom, jak tohle všechno okolo mě může existovat, o tom že nic nedává smysl, jak vůbec můžu vidět, slyšet, dýchat, žít... nebo co by se stalo kdybych se probudila a byla na světě úplně sama. A tohle se ještě pojí s derealizací, depersonalizací a panickejma atakama. Nejhorší na tom všem je, že si připadáš jako by ti nikdo na světě nerozuměl připadáš si sám, jenom ty, tvoje myšlenky a příšerná úzkost ze všeho kolem tebe. Vím čím si procházíš a chtěla bych ti říct, že seš strašně statečnej, že tomuhle dokážeš čelit (oh shit v tuto chvíli začínám mít slzy v očích xd nesnášim se o tomhle bavit, protože je to strašně emotivní téma, ale pomáhá se z toho vypsat). Upřímně věc, která mi v tomhle hodně pomohla je reddit. Na týhle platformě najdeš spousty lidí, který si procházej tím samým a upřímně když jsem se tam poprvý vypsala ze všeho, co mě tíží, tak se hned našlo sposty lidí, co mi rozuměli, poradili a soucítili se mnou.

Je super že o tom dokážeš takhle mluvit. Já osobně občas taky trochu moc přemýšlím nad věcma který mě dostanou do částečných depresí, aale vždycky mě uklidní to že se to nemůže v reálném světě stát a když už to opravdu nejde vydržet, tak je pro mě hudba lék. myslím že opravdu nejsi jediný kdo má takovéhle potíže .

Nejsi sám. Tohle mě provází celý můj život. Teda až na to, že se to u mě projevuje jinak.

Mám to stejně, mám různý, minulost, rozchod a tak podobně, mám jich doopravdy hodně a nejhorší je to s nekonečnem, z toho je mi vždycky úplně nejhůř že při něčem mám chuť umřít aby to skončilo, ale kdyz zrovna overthinkuju nekonečno tak něco ještě horšího a fakt, jsem v tom s tebou, tohle video je zajímavý, že v nejsem sama. Mně pomáhá to samý co tobě, ale někdy to prostě nejde, tak zkouším ještě dělat něco co mě baví, třeba kreslení, zapnu si anime nebo tak, případně když se mi nedaří přemýšlet nad něčím jiným, tak se jen začnu bavit nebo si psát s kamarádkou, ta to pak udělá za mě.. doporučju něco takovýho zkusit, mně to pomáhá, mohlo by i tobě... posílám ti sílu to zvládat

Taky se mi poslední dobou stává, že nemůžu usnout a přemýšlím o minulosti, co jsem mohl udělat líp atd… Mně osobně pomáhá si vzít sluchátka a jít se projít ven, klidně i jenom na pět minut. Z mých vlastních zkušeností přemýšlet nad něčím jiným nepomáhá, protože přemýšlíš vlastně vědomě a tvá mysl se pořád upíná k tomu tématu, o kterém nechceš přemýšlet. Nejlepší za mě je si vyčistit mysl nepřemýšlet, prostě vypnout

K té formě života, času, smrti Vesmíru atd. mám svoji vlastní verzi, protože jsem se v březnu 2020 dozvěděla o Djatlovově expedici, což patří mezi největší záhady 20. století a to hlavně v Rusku. Více se zmiňovat nebudu, protože k tomu nikoho ani nabádat nechci a možná by se zpustil další menší overthinking. Jednoduše jsem nad tím začala až příliš přemýšlet, koukala jsem se na videa, dokumenty, fotky, články a dokonce si i pořídila knížku. Dostalo mě to do takového stavu, že jsem nad tím ''overthinkovala'' i ve volném čase, jen tak jsem šla a rozebírala pořád to stejné dokola. Vyšlo ohledně toho spoustu hypotéz, a já se přehrabovala pořád v tom stejném bez jakéhokoliv zisku, ničeho. Jediné co mně to přinášelo byly úzkosti, strachy, panika a bála jsem se i přejít ve tmě ulici... to pochopí ten kdo ví o co jde, vymyslela jsem si i verzi ''letního Yettiho'' což je dost padlý na hlavu, ale opět se to váže k tomu případu. Byla fáze, kdy jsem si k tomu všemu vytvořila extrémní odpor, takže jsem knížku už nechtěla ani vidět a vůbec ne slyšet. Neustálé analyzování něčeho, k čemu nemáme žádnou odpověď, nic co by nás posunulo dále. O dost horší to samozřejmě bylo, když jsem měla velkou fantazii a byla jsem overthinker nad tím, co kdo řekl a jaký pohled na mě hodil.. takže toť můj příběh :)) doporučuji si přečíst jen pár informací k té výpravě, shlédnete jedno video a jste v pasti, doteď mě to děsí...

Stává se mi to taky ale jenom večer

Také se s tímto u sebe trochu setkávám, avšak si to neberu až tak k srdci. Teď trochu odbočím, přijde mi, že je toto jeden z důvodů vzniku náboženského přesvědčení. Jelikož přemýšlení nad tím, že je tolik jiných možná až děsivých věcí kolem nás s tím, že je vše prakticky zbytečné může být velmi skličující. A proto někteří přijmou víru v bytost či bytosti, které mají schopnosti držet řád, a tedy i stabilizovat myšlenky výrokem, že nad nimi někdo bdí a ví co dělá a vše má nějaký plán.

To přirovnání k těm drogám je naprosto vystihující. Já mám s overthinkem problémy už delší dobu, převážně se to týká mé osoby, než vesmíru a takových jiných věcí, protože mám problém s příliš velkou sebekritikou. Co mi pomáhá - hraju na klavír, už asi 10 let, a to je moje terapie. Prostě hraju, převedou se na jiné myšlenky a většinou se pak cítím lépe.

Souhlasím ❤️, Máš úplnou pravdu a úžasně si to vysvětlil mám to stejně a vím jaké to je ( jsem v tom s tebou)

Já tě chápu, také se mi to stává často a často má z toho i deprese a úzkosti ale vždy to nějak přetrpím nebo zkusím usnout a jsem vpoho, nebo také si zajdu zavolat na discord, kdy mi to vždy pomůže jelikož jsem celkem extrovertní člověk

Děkuju za toto video...je to skvělé a je obdivuhodné že o tom dokážeš takto otevřeně mluvit.😊

Tak tohle je masakr. Já jsem právě zjistila, že mám úplně to stejné. Nemůžu kvuli tmu spát a většinou mi z toho pomůžou ven jenom moji rodiče.

Můj overthinking spočívá v tom že přemýšlím nad věcma co jsem udělal špatně, o koho jsem přišel, koho už nikdy neuvidím, začnu se bát o moje kamarády, napíšu jim, oni už ale spí a já se bojím ještě víc. Napadne mě co hroznýho by se jim mohlo stát.... A takhle nějak to pokračuje furt. Taky jsem v tom uzavřenej a je to o totálních kravinách, jenže to bolí... Jsme tu pro tebe

Je krásný, že ses k nám otevřel a pro nás, co tím také trpíme, je super, že o tom někdo dokáže mluvit. Přeji Ti opravdu moc štěstí, ať se ti to zlepší a pamatuj si, sám v tom nejsi!

Děje se mi to taky, jen ne tak často. Díky, že o tom mluvíš…🙃 Něco co by mi spolehlivě pomohlo, jsem zatím nenašla…

Řekla bych že mám obě možnosti overthinku, záleží na situaci. Většinou jsou to jen blbosti (např. oblíbená hra, nějakej seriál nebo manga kterou jsem četla...) ale někdy overthinkuju to jak se chovám či jak se chovají ostatní ke mě, a někdy mě to děsí k jakým tématům se to až dostane. Vůbec mi v tom nepomáhá moje traumata z dětství a nebo moje rodina, která... no není to úplně nejlepší a už vůbec ne škola. Každopádně overthink mi z větší části víc pomáhá, ale když zrovna nemám nejlepší mood tak mě o to víc dostává do depresí. Už několikrát jsem si uvědomila jak overthink mi škodí, zejména když mám overthink nad nějakou špatnou situací která má nastat a z 80% se pak stane. Každopádně chápu jak se cítíš a doufám že se z toho dostaneš :D

Mám to dost podobně ale v “lehčím průběhu”. Popsal jsi to přesně vždycky před spaním mě začne drtit v hlavě myšlenka ze které se stane myšlenka ze které mi není dobře, začnu se svírat, začne mi tříštít hlava a začnu se chytat ze hlavu. Jediné co v tento moment chci je se te myšlenky zbavit. Pro příklad: (bacha na to jestli si to opravdu chceš přečíst) asi před rokem jsem byl na koupališti kde jsem s kamarádem lezl mezi schodama žebříku pod vodou. No a já se mezi těma schodama sekl (pod vodou) a tady přichází overthinking. Co kdybych se už od tama nedostal, potom co by se stalo s moji rodinou, a už to jede. Toto video je obecně úžasné dobrá práce.

Díky za video. Mám to úplně stejně. Je to dost velká součást mé nespavosti, při usínání zkrátka nedokážu myslet na nic jiného, jediný co mi pomáhá je řeknou nahlas “ne”. Popravdě se o tom ani s nikým nedokážu bavit, je to neuvěřitelná úzkost. Máš u mě nehorázný obdiv.

Já s tímhle mám menší problém než ty, ale jsem na tom podobně. Pomáhá mi si pouštět hudbu (i když pak přemýšlím nad textem tý písničky), nebo vymýšlet příběhy jiných osob. Myšleno tak, že píšu do sešitu, jenom na to, takové "fikce" . Jsou to příběhy mě jako jiné osoby, a i různých youtuberů, ale to ne tak často. Když už ležím v posteli, tak mi pomáhá si lehnout tak, jak je mi to trochu nepříjemné. Pak přemýšlím nad tím že je mi to nepříjemné, a ne nad filozofickýma otázkama

Každý den přemýšlím nad svým životem, účelem, vesmíru, smyslnosti života, smrti, hodnotami světa. Po asi 2 letech kdy jsem takhle přemýšlel v podstatě celou karanténu, jsem došel k názoru že je všechno zbytečné. V podstatě nemám žádnou věc která by to zmírňovala, jelikož na ty věci potřebuju přijít abych mohl žít, ale nemůžu umřít dřív než najdu odpověď. Tohle je asi jediný důvod proč jsem se nerozhodl pro smrt.

Můj overthinking začal už když jsem byla malá, bylo to o smrti, když jsem došla k tomu, že by to mohl být definitivní konec, skončilo to panickým záchvatem. Většinou radši začnu overthinkovat něco jiného, jen abych se vyhla tématu smrt. Děkuju za tohle video, asi jsem si uvědomila, že v tom nejsem sama...

S podobným problémem se už potýkám asi 4 roky a už jsem se k tomu naučil přistupovat, ale nevím jestli je můj postup úplně správný.(Jde o to, že když se do nějaké téhle myšlenkové smičky dostanu, tak si zapnu nějakou postřehovou hru, aby sem se soustředil na něco jiného a když nemohu usnout tak to samé dělám s videi na KZfaq)

0:48 občas i vysrat😉 achjo, to je moc🤦‍♀️

Tohle video je důležitý pro všechny, jelikož nikdo nepochopí jak škodlivej může overthinking být, krom lidí co na to už trpí. Jsem rád že jsi takový video natočil tak jak jsi ho natočil, málokdo to dokáže popsat tak, aby si ostatní alespoň dokázali představit v čem všem to člověka dokáže omezit. Mně osobně overthinking komplikuje každodenní věci jako školu, práci, zábavu, odpočinek, nebo i jen konverzování s lidmi, protože nedokážu přestat přemýšlet nad všemi věcmi, co se mi už za tu dobu nastřádali. Doufám že se to tobě i všem ostatním co nejdřív zlepší a nebude tě to tolik trápit. Jsem v tom s tebou!

Já jsem v tom taky a přemýšlím o tom co ty nebo o věcech jako že plýtvám svým časem že brzo odejdu ze školi přestanu se bavit se svými kamarády všechna moje rodina umře a než budu dospělá zničí se celá planeta a takový věci pak mi vždycky začne tlouct srdce nemůžu dýchat pokouším se myslet na něco jinýho a pak se většinou rozbrečím jsem právě v osmé třídě

A já myslela že jsem v tom sama

Měla jsem to tak taky. Hodne mi pomohlo cteni pred spanim :D

Taky občas přemýšlím, co kdyby neexistoval vesmír, život, svět.

Když člověk padá z mostu, tak má v hlavě najednou prázdno, mě pomohlo vystavovat se takovým stresovým situacím (ok padání z mostu není dobrej příklad), ale třeba jít za náhodným člověkem na ulici a něco mu říct, klidně nesmysl. Člověk může zažít velké napětí a adrenalin. To vám dobře vyprázdní hlavu. Po pár týdnech co takové aktivity pravidelně dělám mám v hlavě prázdno jako nikdy. Přeju vám všem hodně štěstí věřím že to dokážete záleží mi na tom. P.S. fakt neskákejte z mostu díky

Přeju hodně štěstí, taky jsem měla problém s tím Matrixem, jednu dobu jsem jen ležela a myslela si že všichni okolo jsou jen roboti a že nic nemusím dělat. Hrozné období, ještě jednou hodně štěstí :)

Stejný stačí mi něco vidět a už přemýšlím

Hrozně moc tě chápu, úplně všechno, co popisuješ. Moje průměrná doba usínání je tak hodinu až dvě, někdy i více, když se do myšlenek příliš zamotám. Mám často potom až pocit jakési paniky z toho, co mě napadá. Navíc někdy overthinkuju fakt totální stupidity, třeba příběh nějaké vedlejší postavy z knihy a potom se mi to rozvine do přemýšlení o společnosti a toho, jak ničí sama sebe a proč to tak vlastně vůbec může fungovat, že příroda stvořila něco tak sebedestruktivního a už to jede… Najednou zjistím, že jsou tři ráno a já ležím v posteli s pocitem jakési úzkosti a paniky. Navíc nad jedním tématem dokážu potom přemýšlet klidně i týden a nemůžu se toho zbavit… To, že je to jak drogy je trefné přirovnání.

Konečně někdo. Já to tak mám taky a mám to stejně i s tátou. Jako my to vždy rozebíráme spolu a mě to nepřipadá špatné já se smrti nebojím. A vždy jsem se dostal k tomu jak je úžasné a vzácné že jsem se narodil a že existuju a přináší my to příjemný pocit.

Zdar, zdar! Super video, těším se moc!

Jsem v tom s tebou Přemýšlím nad jednou věcí a rozebírám ji ze všech stran co by se stalo kdybych to udělal jinak (nejhorší na tom je ze se mi to děje před spaním+je mi 14 let)

Já mám ten overthinking taky jako Vidrail. Teď moje nejčastější otázka je, že "Jaký je smysl života, když existuje tolik otázek, na které neodpovíme dříve než dokud nevymřeme?" Celý ten overthinking začal už když jsem chodil do školky, ale tehdy jsem to neměl tak intenzivní jako teď když chodím do Druháku na škole, na který není skoro nikdo, kdo se mnou přišel ze základky, kde mně taky neměli rádi protože jsem byl jinej. Párkrát jsem už úplně "vykolejil" z reálného života natolik, že jsem seděl u zdi že se to snažím všechno rozdejchat a že mi pomohlo jen to, jak se mně paní učitelka ptala jestli je mi dobře. Celkově ten overthinking hodně souvisí se samotou, čím víc jste o samotě, tím horší ten overthinking je. Neboj se, nejsi v tom sám...ale nejsme všichni? Btw přeju pevné nervy a ať tě to nepoznamená jako některé z nás.

Jsem v tom velice podobně, už mi stačí, když se učíme o atomech nebo buňkách. Začnu nad tím až tak přemýšlet, že je mi z toho zle. Pak si říkám, proč nad tím přemýšlím, ale i tak nepřestanu. Už jen zamyšlení, že můj mozek mi dává pokyny, abych tenhle koment napsala, je né moc pěkné... Jsem ráda, že jsi se k tomu vyjádřil a že aspoň více lidí se dozví, že něco takového vůbec existuje :)

Mě často ničí přemýšlet nad realitou nebo o čase když jednou začal tak jestli i zkončí...

Taky někdy přemýšlím nad věcma jako smysl života, co bylo před vesmírem atd. Ale nějak mně to neničí a nemám pocit beznadějně. Možná i proto že sem věřící a "mám smysl života" ikdyž není tak úplně jasný. Hodně štěstí a zdaru v životě.

Mě pomohla víra ve Vesmírné zákony. Ta vesmírná pravidla jsou pro mě kamenná pravda a od toho odvíjím vše ostatní. A to, jestli jsme například v Matrixu... Je to v pořádku. Prostě je to v pořádku. To, proč tady jsme je, abychom se naučili zítra nesobecky šťastně. Soužít se životem celé planety a odprostit se co nejvíc od nepřirozené sociální mentality společnosti, která v základu nenese nic pozitivního. Funguje uměle..ale nefunguje. :) pal jí čert

Konečně někdo, kdo o tom natočil video :D Já mám spojený overthinking s mým malým sebevědomím, vždycky když si řeknu že nějaké holčině napíšu, tak přemýšlím o tom jestli má čas, chce si se mnou vůbec psát, nebudu ji otravovat, určitě si píše s někým jiným a podobně. Mám to tak i v realitě, když jsem si řekl, že zajdu pokecat za holčinama ze školy tak zase moje mysl: „určitě se se mnou nechtějí bavit, budu je otravovat, nemáme si co říct“ a hned mě to odradí o toho za něma jít. Je možné, že to mám spojené s tehdejšími odmítnutími a dalšími věcmi, co se mi stali ve styku s opačným pohlavím. Štve mě to, protože s tímhle přístupem se s něma nedokážu bavit. Nejhorší je to, že i když některé holky o mě říkali že jsem pěknej (žádný ego up) nebo mě ujišťovali že se se mnou bavit chtějí tak i tak mě to nepomohlo a stále se toho bojím :/ Stay strong 💪❤️

Over thinking, over analyzing separates the body from the mind

Můj overthinking je takový že mi zasahuje zároveň do mého vztahu s přítelem, kvůli tomu někdy mám sebevražedné skolny občas. Občas začnu overthinkovat nad životem úplně a v 90% je to ve škole a začne se mi motat hlava.V nejhorším případě se začnu klepat. Nijak mi nepomáhá se z toho dostat prostě jen počkám, kdyžtak začnu brečet a když dobrečím,tak potom jsem unavená že usnu.

Jsem v tom s tebou, je mi deset a přemýšlím nad tím že kdy umřu. Nebo co když umřou rodiče kámoši, mám to před spaním vždycky když ležím. Vím jaké to je Error1ku

Trpím tím už od malička. Až nedávno jsem si uvědomila, jak moc velká brzda to v mém životě je a začala jsem chodit k psycholožce. Obrovský problém mi dělají především vzpomínky a myšlenky na to co bylo... Říkám tomu záblesky. Najednou se mi před očima spustí silný proud vzpomínek. Obvykle trvá jen do dvaceti vteřin, přesto se mi stihne hlavou prohnat velké množství vzpomínek a s tím spojených myšlenek, které pak nejsem schopná vztřebat. Začne se mi motat hlava a párkrát už se mi i podlomila kolena. Zrychlí se mi dech a cítím přesně tu úzkost, o které jsi mluvil. Pamatuju si horu nepříjemných nepodstatných situací, do kterých jsem se dostala, ale už před hrozně dlouhou dobou (třeba i před 13 lety ve školce)... Normální člověk by to dávno zapomněl a neřešil, ale já mám "záblesky" třeba i 10x denně... Pomalu se jich díky terapiím zbavuju, ale minulost, jako taková mě děsí pořád. Píšu si deník, a tahle strategie se u mě osvědčila zatím nejlépe.

Mám s tím taky problém a dopadlo to tak že chodím k psychologovy s úzkostma a overthinkem a vždy mi hodně pomůže moje "teorie" někomu zdělit ať rodině nebo tomu psychologovy je to začarovaný kruh. Promiňte za gramatiku klepal jsem se u psaní jak ve větru.

Mě teda tohle naštěstí nikdy netrápilo, ale moc přeju vám všem, co tím trpíte, ať se to zlepší, protože to musí být naprostý peklo.

Taky se mi to stalo když jsem byl menší přemýšlel jsem o smrti až jsem začal brečet. Od té doby už jsem nad tím nikdy nechtěl přemýšlet aby mě to nebolela ještě víc, tohle je poprvé kdy jsem zjistil že i někdo jiný má takovéhle uvažování. Asi nejlepší je si pustit nějaké video a co nejrychleji se tak zbavit té myšlenky.

Nevěděl jsem, že to je problém a to jsem velkej "overthinker" přemýšlím minimálně 5x denně nad filosofií vesmíru, života a denních prkotin. Na všechno mám spoustu otázek. Z myšlenek usínám i 3 hodiny.

Jsem v tom s tebou...

Můj overthing se týká špatných známek. Dostanu pětku a hlavou se mi honí: Nedostaneš se na střední. Budeš už chodit do práce, kde budeš vydělávat málo peněz. Hodně se to týká podceňování, nebo i jiných špatných věci a je mi z toho zle. Pomáhá mi na to můj Wattpad, kde ve svých příbězích občas dávám své myšlenky a má sestra, co snaží se mne rozesmát, zabavit či jinak motivovat

nápodobně. u mě to je například to, že mívám období, kdy omezuji jídlo proto, že mi přijde nechutný že trávím a že jsem vlastně jen podělaný živoucí kus masa co má biologické potřeby a hrozně si to vyčítám a k čemu vlastně budu dělat to a to když umřu a ten a ten mě určitě nemá rád a jako jak můžu někomu věřit, že mě má rád, ale vlastně je to jedno, jelikož umřu...no :D nejsi v tom sám!

Ahoj, znám tenhle pocit dobře. Nejhorší to bylo když jsem byla v období kolem školkovského věku. Nikdo kromě mamky mi nerozumněl. Byl to pocit jako bych se odstřihla od světa a propadla se někam do neznáma s otázkama „ Co když tohle je jen sen ?” „ Co bude po smrti.” není to příjemný. Teď už to mám minimálně. Pomáhá mi se soustředit na aktivity a zaměstnat svou mysl. Podle mě to mají hlavně mladí lidé, jako nástrahu aby svůj život neukončovali předčasně a žily naplno. Rozhodně velký respekt za tohle video je skvělý o tom mluvit. 🙏

Jsem v tom s tebou. Máme to naprosto stejně🤜🤛🔥

Vzpomínám jsi že když jsem byl mladší, tak jsem nemohl téměř vůbec spát, stále jsem přemýšlel nad smrtí, co je po ní a podobně. Vypořádal jsem se s tím tak, že jsem se snažil co nejméně přemýšlet. Postupně času jsem se naučil to buď vypsat a nebo se snažit nějak zabavit abych to zastavil. Za tu dobu jsem si ale už celkem zvykl a musím říct že už to je prostě součást klasického dne, stává se už málokdy že mě to silně zasáhne. Btw velmi cením tohle video a jsem rád že jsi ho udělal.

Řekl jsi vše. Stává se mi to i kvůli stresu. Udivuje mě ze existují i lidé co přemýšlí jako já. Dost mne to fascinuje. Toto video mi bylo i jistou formou uspokojení.

Určitě všem doporučuju psychologa, sám jsem byl hodně proti a neviděl jsem v tom cestu, snažil jsem se vše vyřešit sám, ale je to chyba, opravdu psycholog pomůže a ne jen že donutí mluvit, ale najde prvotní příčinu tohohle problému a uplně vám to změní myšlení. Myslim si, že k tomuhle mám co říct, ačkoliv žiju poměrně hezkej život a plnim si sny, moje hlava je obrovskej problém co ne každej pochopí :D Držim palce všem♥️

taky to tak mám, a ano, taky si po večerech píšu, nebo chodím v noci ven, kde si sednu na houpačku nebo lavičku a dívám se na hvězdné nebe♥

Já mívám takové nálady a jen přemýšlím proč je tu život a tak dál, radši to nebudu říkat nebo začnete ještě overthinkingovat taky, mně pomáhá zapnout tiktok a snažit se odreagovat

Já jsem už odmala nebyla schopná zvládat témata náboženství, vesmíru a pak spousty teorií např. o času, protože jsem věděla, že nad tím potom budu zbytečně dlouho přemýšlet. A doslova nikdy sem nenašla člověka, který by to měl stejně. Je to zajímavé.

já to mám taky😢😢 Mám úplně to stejný , ale když na to potřebuj zapomenout koukám do mobilu ,

Doporučuju k tomu pustit metal či nějakou hudbu při které se řve a ono to občas pomůže to vyhodit z myšlenky a pak pustit chill lofi uklidní to a pak jít něco dělat nebo si něco zahrát nebo pustit anime (třeba)

Jsem v tom s tebou. Často večer nedokážu spát a jen několik hodin přemýšlím o tom samým a přemýšlím o docela velkých věcech např ten život a hlavně konspirační teorie o vesmíru. A je pravda že to nikam nevede a pokud chci na to zapomenout tak se snažím přemýšlel nad jinou hezčí věcí

Velice krásně shrnuté to pár minut a je řečeno vše důležité. Co ještě občas cítím já, tak je jako bych se propadala někam do neznáma. A co mě osobně většinou pomáhá, tak je si sednout opřít se o stěnu zavřít oči a dělat dechová cvičení, která se dělají jak u úzkostných či panických záchvatů a nebo "butterfly method".

Jelikož zažívám to samé jako ty tak vím o čem se mluví,ten příklad mi připomněl že já jsem pořád přemýšlel o vesmíru a pak to přešlo na dinosaury,a potom se stalo to že každou noc přemýšlím co se stane až zemřu

Já jsem jednou přemýšlel nad tím jestli je pro člověka vtipnější když vtip čte nebo když mu ho někdo říká

Mám to taky !!! Hrozně moc overthinkuju okolo vztahů v mé rodině třeba když se rodiče nemůžou domluvit (mám rozvedený rodiče takže je to ještě horší) a potom mi pomáhá si to psát do deníčku co mám a abych ty myšlenky zahnala tak si do sluchátek pustím písničky a jen vibuju :)

Jsem rád, že na tohle téma někdo natočil video. To samé, co se ti stává, se stává i mně, teda až na to, že já přemýšlím nad samotným životem a smrtí. Občas, když jedu ze školy vlakem domů, tak z ničeho nic začnu overthinkovat nad tím, co se stane s moji rodinou a ostatními, jak se tahle situace vyvine a jenom kvůli těmhle myšlenkám jsem uvažoval nad sebepoškozováním. Jediný, co mi pomáhá, tak je si pustit hudbu z osmdesátek a u toho malovat nebo popřípadě kreslit arty. Ještě jednou jsem rád, že si se k tomuhle tématu vyjádřil, dost mi to pomohlo.

Hllo

Já v hlavě: multiverse are real or no? Jo v hlavě premejslim anglicky

Nejhorší je když začnu přemýšlet o nekonečnu , o tom že život nikdy neskončí , nebo co tento můj život následuje .

Znám to, mám to stejně. Často kvůli tomu nespím. Vzhledem k tomu, že mám i úzkosti a podle psycholožky nejspíš i deprese a ještě další věci, tak tohle je pro mě hodně problémové. Nikdo v mém okolí to moc nechápe. Jsem rád že nejsem sám, i když jsem vždy věděl že někdo takový je, ale je něco jiného vědět to ale nikoho takového víceméně neznáte a něco jiného když pak slyšíte od kohokoli že opravdu trpí tím samým.

Abych pravdu řekl, cítím to absolutně stejně. Nikdy jsem se neztotožňoval s dojmem, že bych overthinkoval, ale když jsi řekl co to vlastně je a jak se při tom cítíš, tak jsem si uvědomil, že v tom vlastně celou dobu žiju. Ani na rukou nespočítám kdy jsem šel pohodlně usínat a moje myšlenky začali z toho jak se třeba těším na další ráno, převrátili k tomu, že vlastně jednoho dne umřu a nepohnu ani jednou částí těla, nebudu mít absolutní kontrolu nad čímkoli a nebudu vědět (z čeho co si budeme mám dost velký strach). I mi přišlo celkem zvláštní že právě Vidrailova série s Overthinkingem mě velice zaujala, možná i více, než jakýkoli seriál co teď vyšel, jelikož jsem se v něm absolutně našel. Každopádně jsem opravdu rád, že jsi se svěřil a že se aspoň teď i já cítím o něco lépe, že v tom nejsem sám