To aby se studenti u zkoušení cítili uvolněně a nic je zbytečně nestresovalo.

Pěkný obrázek na profilovce :-P

;-) Von mu ho nemoh' nabídnout, když se nechal pozvat k němu na potítko.

Usoudil jsem, že docent Gilk bude přístupnější mladším divákům. Jinak bych si rád popovídal i s dalšími kolegy (i z jiných kateder), ale nevím, kolik bude ochotných nechat se natočit na internety.

S tím určitě souhlasím, a digital studies s tím takto nakládaji. Ale otázka je, kde přesně ten milník najít a hlavně jak se to projevilo v poetice, struktuře těch děl. A toto propojení není tak jednoduché, myslím, že ukáže čas, chybí nám odstup...

Jako vtipny je, ze jsme to nataceli v dobe, kdy uz se o covidu vedelo a byly pripady v Italii, ale vubec jsme si tenkrat neuvedomovali, jak brutalni to bude mit nasledky.

Albert Štifter Zacal bych urcite Druhym mestem. Podle me jedna z nejlepsich ceskych knih naseho stoleti.

Za mě Lucemburská zahrada 🤗

David Jirsa Eliška Václavská Děkuju :)

@@albertstifter4781 Mimochodem, zpátky v Německu jsem bydlel na ulici Adalberta Stiftera. Nejste příbužní? :D

Jednoznačně Druhé město

Ahoj, nevím jistě, jestli jsem ten komentář správně pochopil, ale pokusím se: Popkulturní odkazy myšleno něco jako v kreslených seriálech (Family guy, Simpsonovi, Futurama)? Asi by se to dalo srovnat v případě MH, který vlastně dělá totéž, tedy nesnaží se ty aluze nijak skrývat, naopak je dělá co nejviditelnější. U Viewegha je to ale jiný případ, on se ve Výchově vyloženě snažil psát podle manuálu postmoderní literatury a tvořit vrstvy. Jenže jak se obecně bojí kritiky a neúspěchu u čtenářů, tak každou tu aluzi zvýraznil boltem nebo proložením, případně ji vyloženě vysvětlil. Marketing bych za tím ale neviděl, ani moc nechápu to propojení s Hilským. To, že se zachovávají některé anachronické názvy děl WS (a viděl jsem už Sen čarovné noci, mimochodem) je spíš věcí toho, že Shakespearovo dílo je natolik srostlé s naší kulturou, že by způsobovalo zmatky to měnit. Obecně ale nevidím souvislost mezi postmoderní aluzí a anachornickými překlady Shakespeara, to je podle mě trochu moc velký skok.

Davide, díky, myslím, žes mi odpověděl dost skvěle na to, jak nesrozumitelně byl dotaz zkomponován. A díky za lepší pojmy. Takový šplíchanec nedotříděných půlmyšlenek jsem holt vypotila. Myslela jsem ve své reakci na MichelaH, na MW nevzdechla, neuvědomila si, že nepřesně lokalizovaná reakce vlastně půjde vztáhnout na oba zmiňované autory. Vyšší „obchodovatelnost“ již zavedené značky, ano, to měla být ona zakořeněnost v kultuře, frekventovanost užití. Nemyslela jsem na marketing např. ve smyslu knižního trhu, to mi v daný moment nepřišlo na mysl. Ve své neschopnosti nalézt adekvátní termín pro mnohonásobně vyšší frekventovanost názvu či pojmu nežli samotného díla jsem použila zřejmě matoucí příklad. A proto výpůjčka v přemrštěném(?) duchu, tj. až někam k Martinu Hilskému a Sh., protože MartH to jednoduše ve svých přednáškách pro laickou veřejnost vyzdvihl, na což jsem si v ten okamžik vzpomněla...; a za sebe se řítím zpět k paralele s Lolitou, Velkým bratrem atp., že zdrojem obecného povědomí nejsou v podobně „provařených“ případech nutně samotná díla. (Podstatně pravděpodobněji jiný zdroj prvotního kontaktu než literatura, velmi zpopularizované.) Sen čarovné moci v konkrétním překladu Jiřího Joska aktivně neznám. Právě jen tu zmínku. A to, že o sekundu déle trvá domyslet si, jde o Sen noci svatojánské. Tak... Příště z mé strany raději recept na ukrojení chleba? (úsměv)

A Vám by snad vestička a hedvábný šátek k těm dredům připadaly STYLOVÉ??? :-D :-D :-D Má styl. Akorát jiný než Vy. Tričko a dredy je taky styl.