Byli jsme v té době s kolegou na chatě a chystali se k odjezdu domů. Už jsme byli sbaleni, když začalo v 11:40 pršet. Řekli jsme si počkáme až přestane. Déšť se proměnil v liják a ve 14:00 bylo po dešti. Dole u auta jsem nevěřil svým očím. Původní potok o šířce cca 5-ti metrů ale výšce hladiny jen 10- 30 cm se proměnil v dravou tatranskou řeku. V té době kolem projížděl Karol Michalák se synem Lukášem v Lakatoši a to už jsem tušil, že někde v dolině u Monků je problém. A taky že byl, klády z mostu u dvou chat nad Monkami, který řeka strhla, ucpaly potok u fotbalového hřiště. Tady byl poprvé v akci Karol s Lukášem a lakatošem a další kluci ze Ždiaru. Po vyproštění klád jsme se šli ještě podívat jak vypadá most u Monků. Naštěstí v pořádku ale základy bude asi třeba obnovit. Ale posuďte, že je neuvěřitelné, že ty 10-ti metrové klády které tahal Karol, musely pod tím mostem proplout. Další apokalypsa byla na tkzv. skladě dřeva nad Monkami. Obrovské řečiště kde původně přitéká malý potok jen zleva z pod Gaflofky. Zleva nyní řeka, místo cesty po které vede turistický chodník také řeka. Neuvěřitelné. Říkali jsme si, že turisté kteří jsou na cestě ze Šitokého sedla nebo z Príslopu směrem do Ždiaru jsou v pasti. A bohužel to jsme ještě netušili, že opravdu byli. Někdy kolem 16:00 jsme se rozhodli nabrat směr Opava. Po cestě jsme se ještě stavili rozloučit se ještě s Milanem Tomaškovičem, skvělým kamarádem a aktivním členem Horské služby. Ukázali jsme Milanovi pár fotek a videí z apokalypsy v Monkové dolině, na což reagoval slovy "no boha jeho". To ještě nikdo z nás netušil co se děje. Milan nám ještě na rozloučenou nabidl kafe. To už nám ale nestačil udělat. Volali mu z centrály Horské služby, že jde do akce, ať se nachystá, že pro něj přijedou kolegové. Na turistickém chodníku jsou dva mrtví turisté a dalši uvěznění. Tedy Milanovi držíme palce a jen mu říkám Milane tam se po cestě autem nedostanete, asi jen vrtulníkem. Poté odjíždime směr Podspády, po cestě se ještě zastavujeme nad Ždiarem na Strednici, kde dělám pár fotek rozvodněných belianských potůčků a potoků na úbočí Hlúpého, Ždiarské vidly a Havrana . A také už přilétá vrtulník. Posléze sledujeme ve zprávách informace o apokalypse na turistickém chodníku. První informace byli o dvou mrtvých ženách, posléze upřesněné, že jedna je i češka. Mozná si říkáte, že turisté měli sledovat počasí a do hor neměli chodit a mohli by žít. Ne nemyslím si, ráno byli azůro, teplo, předpověď s dešťem do 3 mm/hod. Tedy bežná prázdninová předpověď v Tatrách. Následně po shlédnuti několika zpráv a videí musím říci, že smekám nejenom před kluky co znám osobně (Milan Tomaškovič, , Karol Michalák se synem Lukášem, Miloš Monka, Válek) ale i před všemi, kteří se podileli na zajištění poslední cesty obou holkám a vyproštění ostatních turistů. Závěrem ještě názor Milana na stav turistických chodníků : Hanýz to nie je rekonstrukce na měsíce ale na roky. To je smutná zpráva pro Ždiar. Dvě hodiny deště změnily život mnoha lidem. Upřímnou soustrast pozůstalým a nechť je toto mé video určeno na památku dvou mrtvým ženám a pro výstrahu všem živým turistům, jak je napsáno na symbolickém cintorínu u Popradského plesa. Hanýz