Po poledni 26. srpna, po dobrém obědě jsem se zase vydal na kolonádu a na vincentku. Bylo hodně teplo, všude zase plno lidí, a tak jsem se měl na co dívat a také pozorovat život v Luhačovicích. Musel jsem se zase zastavit u pramene Dr. Šťastného, trochu popít studené minerálky oddychnout a zase se pomalu šourat ke kolonádě. U Vincentky bylo plno, ochutnal jsem teplé i studené, která v tom teple mně moc chutnala. Po krátkém odpočinku jsem se zase vydal k domovu do Hotelu Morava. Teplo i cesta mě hodně unavila, a tak jsem se hned na začátku lázeňské ulice posadil pod markýzu a objednal si pivo. Všude bylo plno, lidé chodili oběma směry, jedni na vincentku, druzí zase od ní. Jak jsem tak seděl, pozoroval a čekal na pivo, začal jsem fotit a také natáčet video kolemjdoucí. Bylo to hodně zajímavé. Mnozí tak jako já, hledali místo, aby se mohli posadit a dát si něco dobrého. Většinou nebyli sami. Jak se usadili, hned začali prohlížet nabídky jídla a pití. Bylo hodně domlouváni a potom hned vyhlíželi servírky. Jak některou uviděli, hned zvedali ruce a dožadovali se obsluhy. Jakmile se jim podařilo servírku přivolat, tak hned začali objednávat. Ti. co přišli sami, tak většinou pivo, nebo kávu v různých variantách, ti co přišli s rodinou, tak toho bylo mnohem víc, hlavně něco k jídlu pro sebe a děti, něco k pití a nakonec třeba i tu kávu. A potom začalo to dlouhé nedočkavé čekání, ohlíženi, zda již servírka jim jídlo nepřináší a zda si dobře vybrali. Strašně netrpěliví se konečně dočkali. Jídla byla na stole. Snad mohu říci, že všichni se s velkou chutí pustili do jídla. Pojídali, pokukovali po ostatních, zda jejich porce nejsou větší, otáčeli talíře, aby mohli lépe nabrat omáčku na knedlík, nebo brambory, ti starší upíjeli piva a zase s chutí dojídali poslední zbytky jídla. Na talíři nesmělo nic zůstat. Potom pomalu dopíjeli pivo a pozorovali sousedy co ti měli k jídlu, zda to neměli lepši a chutnější. Většinou se začali domlouvat, zda si ještě nedají kávu nebo zákusek, pokud to již neměli objednáno. Jak již na stole nebylo nic k snědku a k pití, tak s smutní a s povzdychem vyslechli servírku kolik budou platit. Při placení se jim vytrácela radost z jídla a pití, protože vše bylo drahé, a tak smutně odcházeli se ještě napít z některých pramenů, kde to teklo zadarmo.