Moc pravdivé, s paní kastelánkou plně cítím - a ta její poslední slova byla slova, která mně vzala z úst. Zámek Jezeří je pro mě srdeční záležitostí, moc rád se sem vracím - hlavně pro inspiraci, protože píšu o zámku Jezeří pohádky - tu poslední jsem třeba napsal zrovna o " Dědouškovi " - našem dubu. A má první vlastně byla o Sekvoji, kterou tak nešetrně přesunuli a přesun vlastně neustála. Je nutné, aby o zámku se vědělo a já se v těch svých pohádkách vlastně tak trochu vracím do svého dětství, prožitého téměř pod zámkem - v Černicích. Byl bych moc rád, kdybychom s paní Hankou něco s těmi mými pohádkami vymysleli, aby to bylo přínosem pro zámek, ale také abychom roznášeli radost těm návštěvníkům a hostům zámku. Ano, spoustu lidí mě má za šaška - a já to beru - mám kostým mnicha, ve kterém si užívám - a chodím v něm někdy i tam, kde by to ostatní nečekali. Ale to je přesně to, o čem mluvila paní kastelánka v té poslední větě - jsme tu a všichni hledáme svou intuitu - své místo ve společnosti - a já tu svou právě našel v tom kostýmu mnicha - a v psaní pohádek. A jen já vím, proč se do toho kostýmu oblékám a co tím chci všem okolo říct.

uzasnej zamek, moje srdcovka

Moc hezké video. Paní kastelánku jsem vždycky obdivovala, jak zámek Jezeří dokázala prakticky zcela sama zrekonstruovat. Je to obrovský kus práce, co předvedla. Je neskutečně pracovitá a kreativní k tomu. Opravdu klobouk dolů! Chystáme se už dlouho, že se tam pojedeme podívat. Také naprosto souhlasím s tím, jak necitlivě se člověk mnohdy chová k přírodě - s necitlivým kácením zdravých (nikoho neohrožujících) stromů máme bohužel také svoje zkušenosti. Zhroutit z přepracování a z toho, že je člověk na všechno sám a nemá se s kým pořádně o ty statosti podělit, se může každý. Zejména citlivý, zodpovědní lidé. Není se v takových situacích co divit. Zejména v dnešní době. Každý člověk potřebuje čas od času vypnout a odpočinout si. A když nemůže, vede to k přetlaku a zhroucení. Není to psychická nemoc. Je to normální stav. (Psychiatři to léčí po svém, často i z obavy, aby si dotyční lidé třeba v zoufalství nesáhli na život.) Chce to odpočinek, optimismus a dělit se o práci i o starosti. Nebýt na vše převážně sám... Ať se paní kastelánce daří!

Opravdu překrásný zámek.

Neuvěřitelná bytost... Anděl...