Autor: MUDr. Daniel Rajdl, MUDr. Marek Protuš
Diabetická ketoacidóza je relativně častou komplikací, 1-10 %/pacienta/rok, zejména diabetu 1. typu. Hlavními vyvolávacími faktory jsou infekce a neadekvátní aplikace inzulínu, etiologicky jde o neadekvátní účinek inzulínu, buď jeho absolutní nedostatek nebo zvýšení kontraregulačních hormonů ev. přítomnost inzulínové rezistence. Z laboratorních známek je charakteristická hyperglykémie více než 11 mmol/l, nízké pH méně než 7,3 a metabolická acidóza se zvýšeným anon gapem způsobená ketonémií. U pacientů s těžkou ketoacidózou se šokem lze pozorovat falešně negativní nebo snížené ketolátky v moči kvůli převaze beta-hydroxybutyrátu, který s močovým proužkem nereaguje. V léčbe je kromě inzulinoterapie zásadní rehydratace vlivem osmotické diurézy bývá celkový deficit vody, a to až 10 litrů. Dále je důležitá replece močí ztracených iontů, hlavně K+. U diabetiků 2. typu, kteří dostávají novou skupinu léků - glifloziny, inhibitory SGLT-2, je třeba počítat se zvýšenou tendencí ke ketoacidóze, což v prezentaci demonstrujeme na kazuistice.