Skoro tři čtvrtiny zemědělské půdy u nás nevlastní ten, kdo na ní hospodaří. Jednou z příčin nedobrého stavu zemědělské půdy v České republice je nezájem vlastníků - propachtovatelů půdy o její stav. Miliony vlastníků zemědělské půdy se starají hlavně o výši nájmu a mnohdy ani neví, kde jejich pozemek leží, co se na něm pěstuje a v jakém stavu půda je. Pachtýře se neptají na dodržování zásad dobré zemědělské praxe definované ministerstvem zemědělství ani na využívání dotačních programů, které zlepšují stav pozemku. Nezřídka osobně nevědí, kdo se o jejich vzácný majetek stará nebo dokonce ani nemají uzavřenou pachtovní smlouvu. Viz vzorové pachtovní smlouvy MZe www.eagri.cz. Jak říká jeden z hospodářů v pořadu: „Majitelé na svoji půdu kašlou!“ Přitom není složité, aby se propachtovatel s pachtýřem setkali. Jak je vidět z příkladů uvedených v dokumentu, pro obě strany bývá takové setkání užitečné. Základem dobrého vztahu je dobrá pachtovní smlouva a informovanost o stavu půdy, a to na začátku i konci pachtu, dříve pronájmu. Jde zejména o znalost vlastností půdy, její hloubky, obsahu organické hmoty a obsahu živin. Zatímco množství úrodné půdy a její kvalita stále klesá, roste počet lidí, které má uživit. Pro naše předky měla úrodná půda význam rodinného pokladu. Záleží hlavně na vlastnících půdy, zda tento poklad dokážeme v dobré kvalitě předat i našim potomkům.