Zase jsem to zapomněla říct, pokud vás video bude bavit, dejte prosím 👍❤Pomáhá to mně, abych měla představu, jestli to pro vás bylo fajn nebo ne a KZfaq algoritmus to má taky rád. Děkuju ❤

Já musím naštěstí říct, že jsem měla úplně jinou zkušenost s okolními lidmi - sesula jsem se ve stanici metra - asi v dost podobném stavu, v jakém jsi byla ty - a okamžitě se mě lidi začali ptát, jestli jsem v pořádku, tolik lidí nabízelo pomoc, položili mě, zvedli mi nohy, přinesli vodu i hroznový cukr... až mi to bylo blbý 🤭 dobří lidé tu jsou stále, jen asi mít štěstí na ně narazit... ❤😌

Moje příbuzná má roztroušenou sklerózu. Upadla v zimě v parku a nemohla vstát. I když chodili kolem lidi, ležela tam přes hodinu, než jí někdo pomohl. Vůbec to není povzbudivé. Ale doufejme, že bude lidí s přístupem jako Hanka přibývat a na světe bude zas o malinko líp.

Bohužel, mě to nepřekvapuje. Jednou se mi stalo, že mě na ulici napadla fyzicky zfetovaná či opilá žena a ještě dlouho mě pronásledovala, podruhé mě osahával nějaký muž, v obou případech byla kolem mě spousta lidí, já dávala jasně najevo, že se neznáme a bránila se a nikdo nic. Od té doby se nespoléhám na to, že mezi lidmi se mi nemůže nic stát. Psychologie to vysvětluje tzv "bystander effect" - musí se objevit aspoň jeden člověk, který pomůže, aby se přidali ostatní.

Je mi 24 let, za poslední rok mi bylo párkrát zle v MHD po darování plazmy, nízký tlak, nebyla jsem při sobě, snažila jsem se tu cestu ve zdraví přežít, ale i v narvaných tramvajích se nikdo nezeptal, jestli něco nepotřebuji. Spoléhala jsem jen na sebe a na své poslední zbytky sil. Pořádně mi to došlo až zpětně, že je to vlastně neuvěřitelné. Osobně bych nabídla pomoc každému, kdo by vypadal, že mu není dobře.

Díky za tohle video, snad to přiměje i další lidi, aby se zastavili a zkusili pomoci. Jednou jsme volali v Praze záchranku starému pánovi co ležel na zemi, byl pomočený, úplně mimo a měl malou krvácivou ránu na hlavě. Nadával nám nakonec že jsme ho měli nechat být, byl to opilý bezdomovec..ale co kdyby to tak nebylo. Bohužel nikdo jiný se nezastavil a chodilo okolo hodně lidí.

Dle testů lidské společnosti, čím více lidí je na ulici, tím více se chováme jako jeden v davu, tedy ignorujeme skoro vše. Oproti tomu při pohybu na ulici, kde chodí pár lidí za minutu, se daleko více lidí v průměru zeptá, jestli je vše v pořádku a zda může nějak pomoci dotyčnému. Je to opak toho, co by člověk čekal.

Je vědecky dokázany, že největší šanci na pomoc máš od lidí, kteří jdou sami nebo max ve trojici. Čím víc lidí, tím větší pravděpodobnost, že nikdo nepomůže, protože to má co dělat s takovou stádní psychogií. Lidi pozoruji reakci ostatních a pokud ostatní nejednají nemají potřebu něco dělat.

Ja som odpadla v obchode, myslím, že rok dozadu. Zbehli sa pri mne ľudia, ktorí sa o mňa postarali, dokonca ma odviezli domov. Úprimne, keď už mi bolo lepšie, veľmi som sa čudovala, koľko dobrých ľudí sa našlo.❤

Ráda bych se podělila o svou, vlastně totožnou zkušenost. Byla jsem zrovna darovat plazmu a začala jsem cítit, že je mi divně. Zalezla jsem do jednoho zákaznického centra, kde jsem věděla, ze budou lidi, kdyby došlo k omdlení. Našla jsem první lavičku, politá ledovým potem a celá bílá jsem se na ni svalila, vytáhla pití a snažila se to zachránit. Bohužel nějakou chvíli na to přišlo motání světa, tma a já v posledních tak třech vteřinách ještě zapojila hlavu a lehla si na tu lavičku, zvedla nohy, opřela o zeď, rozepla pásek… po několika minutách, možná 10-15 jsem se dala trochu dohromady a všimla si, ze v té jedné místnosti semnou je další 21 lidi. Schválně jsem to pak spočítala… a to tam ty lidi samozřejmě proudili. Nikdo. Nikdo se ani slovem nezeptal. Je mi 20, řekla bych slušná holka, bylo léto a já měla košili a kalhoty… a přesto nikdo nepřišel. Já to zvládla, ale bála bych se, kdyby se to stalo někomu, komu by právě jedna otázka mohla zachránit život. Ještě nějakou dobu mi bylo smutno z lidské nevšímavosti.

Když mi bylo 15 let, šla jsem ze školy. Byl leden, zima, sníh, námraza. Měla jsem sluchátka a i přes ně jsem slyšela pláč. Viděla jsem kluka, cca 10 let, jak drží holku, stejný věk. Tak jsem si myslela, že se perou. Pak jsem se podívala ještě jednou a holka celá od krve. Okolo šlo celkem hodně lidí a nikdo se nezastavil. Šla jsem tedy k nim. Byli to cizinci, ale i tak jsem pochopila, že holka spadla hlavou na obrubník. Měla rozseklé čelo na kost. Neměla jsem u sebe nic na zástavu krvácení. Hejkla jsem na kolemjdoucí, jestli nemá kapesník. Pak teprve se začali lidé okolo zajímat. Odvedla jsem děti do nedaleké restaurace a zavolala rychlou. Nechápu ten nezájem. Kor u dětí.

Hani, jsi laskavý člověk. Více lidí jako jsi ty ❤

Já chodím vždycky ke každému, většinou jsou to opilci, ale i tak je za mě dobré někam zavolat. Jednou jsme našli opilého muže ležet v trávě vedle silnice. Zavolali jsme policii, protože byla noc venku mínus pár stupňů a kdyby se muž zvedl a zamotal se mohl skončit pod autem. Dostali jsme od policie bohužel tak trochu vynadáno, že je to zbytečné. Já jsem vysvětlila proč jsme je zavolali. Ale svědomí jsem měla čisté. Říkali, že ho odvezou na záchytku, že ho vozí často. Párkrát se mi stalo, že i někdo pomoc opravdu potřeboval. Většinou jsem přišla až ve chvíli, kdy u toho člověka někdo byl, ale bohužel třeba dotyčnému neuměli pomoct. Jednou jsem pomáhala malému klukovi, který si dost ošklivě rozsekl hlavu. Byl tam jeho táta, ale jak byl v šoku tak se více méně jen díval. Pak jsme společně zastavili krvácení a snažili jsme se kluka udržet při vědomí. Vždycky jsem měla štěstí, že jsem na to nebyla sama a vždy se mi vybavilo, co mám dělat. Myslím že důležitá myšlenka je i ta, že i když vidíme u toho raněného hodně lidí, neznamená to, že už zavolali záchranku nebo že ví ,co mají dělat. Je vždycky lepší se zeptat. Jednou z mých brigád je předvádění první pomoci studentům ze základních a střešních škol, moc mě to naplňuje, protože cítím, že to má opravdu smysl. Díky za příjemné povídání a nepříjemném. Krásný nový rok.

Ahoj, bohužel mám naprosto stejnou zkušenost. My mladé holky asi působíme jako opilé či zfetované. Takhle jsem odpadla ráno v zimě na tramvajovém ostrůvku. Byla tma, kolem chodili lidi, jezdily auta, nikdo se nezastavil, těžký nezájem. Hrozně mě to naštvalo, ale tak víru v lidstvo jsem ztratila už dávno před tím. Nicméně pracuju v obchodě, kde máme tzv. tým 112. Tedy lidi vycvičené v první pomoci, kteří přispěchají na každé oddělení, kde je ten kód vyhlášený. Zejména v létě máme takových omdlévajicích slečen hafo. Většinou potřebují akorát uklidnit, že se nic neděje, že stačí chviličku ležet a hlavně se napít a ideálně i něco sníst. Jelikož vím jaký to je pocit a jak jsem byla poprvé vyplašená z toho co se děje, tak mě těší, že můžu pomáhat ostatním.

Je to asi o stěstí. Mám zkušenost, že jsem se motala cca 2 hod na zastávce(nebyla jsem schopná dojít do autobusu) a nikdo nic. A potom jsem zase zkolabovala v odlehlejší části cca ve 22:00 a paní v autě si všimla, zajela ke mně a zavolala pomoc( řidička co mohla v klidu projet, neuvěřitelná vděčnost).

Když mi bylo 14, spadla jsem na snowboardu, prastila se do hlavy a chvíli tam ležela mimo s otresem mozku. Taky nikdo nic :) Ani pak, když jsem sama s malým bráchou seděla na lavičce, držela se za hlavu a brecela. Jinak například v Praze je tolik bezdomovců ležících na lavickach i po zemi, že pak beru kazdyho jako nalityho. Ale máš pravdu, že bychom neměli takhle hned každého soudit a vyhodnocovat si situace po svém. Budu na to myslet :) Díky za další super video!

Já mám tedy opačnou zkušenost. V období dospívání mi hodně skákal tlak a jednou jsem omdlela v letadle cestou na dovolenou. Naopak mi spousta lidí hned šla pomoci. Ještě potom na letišti se mě vyptávali, jestli jsem už v pořádku. Jinak ohledně té injekce, myslím, že jste dostala kalciovku na zmírnění alergické reakce. 👍😉

Krásně řečeno ❤. Souhlasím s již zmiňovaným komentářem zde a to co se týká pomoci “opilcům”. Jasně, že nemůžeme spasit svět a vždy je to především o naší zodpovědnosti, ale když se již stane tak mávnutí rukou nad člověkem v opilosti je též špatné. Mám na mysli tu kdy opravdu nevíme o světě. Komu z nás se nikdy nestalo, že nám alkohol nesednul a přepískli jsme naší pomyslnou laťku. Bohužel jsem byla svědkem incidentu kdy se opilý muž zadušoval, přežil ale bohužel s trvalými následky z důvodu výpadku vědomí a nedostatku kyslíku. Kdyby nebyla přivolána záchrana služba tak bůh ví jak by pán dopadl. Podruhé při venčení svého pejska jsem si všimla muže co leží na chodníku co jsem později zjistila tak u svého vchodu. Dobýval se klíči do zámku z malátnosti spadl ze schodů a uhodil se do hlavy. Pán byl naštěstí při vědomí a komunikoval jen nebyl schopný sám se z chodníku zvednout. Vyprávěl, že se tolik opil protože přišel o svého syna. Ať je pravda kdekoli pomohla jsem mu kontaktovat manželku, která se ho ujala a já šla s klidným svědomím zpět domů. Pán si určitě další den svou daň patřičně vybral a chytam se za hlavu 🙈. Člověk opravdu nikdy neví a raději se stokrát zeptat či přivolat policii pokud se sami bojíme a dostat vynadáno než si to pak vyčítat. Někdy opravdu pomůže každá minuta 😊.

Taky mám jen opačné zkušenosti. Jednou upadla na ulici moje mamka a o pár let později táta na schodech v metru. Pokaždé tam hned u nich byl ochotný člověk, který jim pomohl a zajímal se , jestli nepotřebují záchranku (já jsem v obou případech šla o kousek dál, takže nebylo poznat na první pohled, že mají doprovod, pak jsem tam hned přiběhla a převzala jsem je).

Myslím, že většina lidí se bojí pomoci. Zavolat záchranku a nebo pomoc - nakonec to často dopadne tak, že vám vynadají záchranáři a nebo ten komu pomáháte. Osobně mám špatnou zkušenost s policií, když mě venku v lese pár kilometrů pronásledoval pes. On naštěstí nebyl nebezpečně agresivní (což tedy mohu takto zpětně říci), ale bylo to divné. Vlastně mi ho "předal" jiný turista, kterého pronásledoval on před tím. Já jsem tušil, že jak vyjdu z lesa mezi lidi, tak patrně ten pes se zase přidá k někomu jinému. Ale to mi bylo právě blbý - s ohledem na ty další lidi. Ten pes byl opravdu hodně "přítulný". Nedalo se mu utéct. To jsem dokonce zkoušel přebrodit řeku. - Ale on v pohodě plaval. Tak jsem zavolal policii. A oni to moc nechtěli řešit. Nakonec řekli, že zavolají starostovi do jedné vesnice, aby to vyřešil. Tak jsem do té vesnice zamířil, že tam na mě někdo bude čekat. Samozřejmě, že tam nikdo nebyl a policajti mi zpět už nezavolali. Ten pes prvně skákal po projíždějících autech a pak odběhl obtěžovat slepice, které tam někdo měl. Lidi venku naštěstí nějak zrovna nebyli. No, tak jsem odešel. Výsledek je, že jsem definitivně pochopil, že ani policie tu není od toho, aby lidem pomáhala. Naopak ji to děsně otravuje. A to byla situace, kdy jsem opravdu neměl ani tak problém já, ale právě jsem se choval ohleduplně k druhým. - Nechtěl jsem ten problém s moc přítulným v lese ztraceným psem přehodit na někoho dál. No, ale nakonec to tak dopadlo. Ví bůh, jestli ten pes nakonec nějak sám našel cestu domů. On nepůsobil ve stresu. Jen byl prostě strašně přítulný a člověk se ho nemohl zbavit. Co se týče volání lékaře, to neustále slyšíme propagadndu v médiích, že lidé záchranku zneužívají a volají ji pro případy, kdy se můžou k doktoru dostat sami nebo ani akutní problém nemají. Jinak já jsem jednou osobně pomáhal opilcovi. Ležel v zimě na zemi, při vědomí, jen se vůbec nedokázal zvednout. Dovedl jsem ho k jeho baráku (to bylo už blízko) a pomohl mu otevřít - nedokázal se ani trefit do zámku. Ale jinak má člověk z tak vypadajích lidí strach. Většina nás má s nimi špatné zkušenosti. A to samozřejmě i stěmi, kterých si ani nevšímá. "Všímat" si jich je jako říkat si o přesdržku. Když si lidi myslí, že ten válející se člověk není opilý, tak určitě mnohem pravděpodobněji pomohou. Jiná věc je pomáhat někomu proti cizímu agresorovi. Tady jde totiž už o přímé ohrožení toho pomáhajícího. Protože ten agrsor vám ublíží buď hned a nebo později, až mu vás policie předhodí. - Je jasné, že ten agresor ve vězení neskončí (policie to vesměs hodnotí jen jako přestupek) a samozřejmě se bude chtít mstít vám. A díky policii bude vědět, kdo jste a tak si vás najde. Tohle vše má samozřejmě člověk v hlavě. Jak se říká, lidi jsou svině a tak člověk musí mít opravdu velké koule, aby dokázal v krizové situaci udělat to co on sám považuje za správné.

Jojo, taky se zastavuji, taky většinou opilci, ale říkám si, mám zdravku, co kdyby to byl někdo třeba s tou hypoglykemií, jak jsi zmiňovala...hezký Nový i nový rok Hani🙏🏽😊

Můj bože, tohle znám tak dobře. Omdlévám furt a upřímně mám extrémní štěstí, že vždy byl poblíž někdo, kdo mě zná. Naposledy jsme jeli na chatu s přítelem, já řídila, a říkám, hele je mi nějak zle, mám takový divný návaly, radši zastavíme a ty mi prosím skoč pro colu nebo něco sladkýho, asi blbej tlak. Tak stojíme téměř v centru Prahy, vylezu z auta na vzduch s tím, že se mi udělalo zle od žaludku, tak říkám jo dobrý, oběd půjde očividně ven, tak zaběhnu do restaurace asi 50 m od místa, kde stojíme. Do restaurace jsem sice došla, ale švihla jsem sebou téměř hned, probrala jsem se až když přišel přítel a přivedl záchranku. Prej to bylo minimálně 10 min než mě našel, s tím že lidi v restauraci nedělali nic, jen řešili že musím bejt zfetovaná a a't si mě laskavě odvede. Takže tak. Pak byla ještě perla, když jsem omdlela o přestávce ve škole, ještě na střední, a ležela jsem v komatu 15 min, ve třídě plný lidí, než přišla učitelka učit. Výborný zážitky :D Česko mi v tomhle přijde takové zvláštní, v zahraničí se mi naopak osvědčilo, že když na mě viděli nějakou nevolnost, tak ke mně přiskočilo alespoň 5 lidí, jestli něco nepotřebuji.

Mně pomohli kolemjdoucí, když jsem měla na ulici silnou panickou ataku - dřepěla jsem na zemi, třepala se, trpěla derealizací a bylo mi hrozně zle. Moc mi pomohli. Takže já zastavuji vždy, zatím šlo vždy o opilce, kteří se pak probrali a nechtěli zavolat záchranku, ale třeba někdy pomůžu a "splatím" to. Je mi moc líto, co jsi zažila a škoda, že jsem tam v tu dobu nemohla být ❤️

Byl nějaký výzkum, který ukázal, že čím více lidí je na místě, kde se něco stane, tím menší je pravděpodobnost, že někdo zakročí, protože každý spoléhá na to, že to vyřeší ostatní a nechce být ten, kdo vyčnívá. Myslím, že ve větších městech je přirozené méně vnímat okolí. Nedávno jsem v Praze za bílého dne čekala na bus, pár metrů od zastávky nějaký týpek z ničeho nic úmyslně vrazil do starší paní tak silně, že spadla na zem. Na zastávce bylo cca 10 lidí, byla jsem jediná, kdo za ní šel. Bylo to ale tak rychlé a nenápadné (žádný křik, nic), že kdybych zrovna nezvedla oči od mobilu a nepodívala se tím směrem, myslím, že bych si taky ničeho nevšimla.

Já mám bohužel podobnou zkušenost . Jako malá jsem měla epilepsii, naštěstí jen lokální do levé nohy a teď už jsem vyléčená. Jednou jsem šla do školy, bylo mi asi 10 let a dostala jsem záchvat, takže jsem spadla na zem a nemohla vstát. Bylo to asi 50m od školní brány kolem mě prošly asi 3 matky s dětmi a ani jedna se nezastavila a nezeptala dokonce mi přišlo, že i schválně odvraceli pohled. Jeden kulku se té maminky i ptal proč ta holčička leží tak divně na zemi a ona to úplně ignorovala.😢 Ale už je to dávno tak snad je to už lepší. A jak říkám nebylo to nic vážného ale i tak to zamezí. Moc díky za to co děláte ❤.

Ja takhle omdlela v tramvaji a pomahalo mi spousta lidi, hlidali mi veci, tramvajak cekal nez prijede sanitka. Ja byla mile prekvapena 🙂

Něco podobného se mi stalo taky, sice jsem neomdlela, ale bylo mi strašně blbě. Měla jsem silné menstruační bolesti, jela jsem kvůli tomu ze školy tramvají na kolej, bledá, potila jsem se, motala se mi hlava. Jediné čeho se mi dostalo, bylo že si ode mě ostatní odsedávali. 🙃 Naopak, stalo se mi, když jsem pracovala na informacích jednoho obchodu, že za mnou přišel pár, že za obchodem leží nějakej chlap, očividně opilej do němoty, tak jsem zavolala měšťáky, protože tam ležel dlouho skoro uprostřed pole. Přijeli, odvezli a já jsem měla klid v duši, že se třeba neudusí na zvratkách nebo tak něco, když na něj, i kdyby na záchytce, někdo dohlídne.

Hani skvele povidaci video. Hani ja jsem mela podobny pripad jako ty. Tenkrad mi bylo 19let, bydlela jsem v Ostrave a byla jsem s pritelem v centru.Sly jsme nakupovat a v nakupnim stredisku mi zacalo byt spatne tak jsem rikala ze jdu ven na lavicku ze mi neni dobre ale ze muze dal nakupovat a ja na nej venku pockam. Sedela jsem na lavicce a bolesti jsem omdlela do dneska nevim proc ale ja tam lezela a nikdo mi nepomohl.Nikdo se nezeptal Co mi je vubec nic. Bylo to hrozne, za nejakou dobu prisel pritel a on me rychle nalozil do auta a odvezl k lekari. Lekari rekly ze to bylo jen k vuly vedru a byla jsem dehidrovana. Nojo ale nakonec bylo vse dobre. Ale nechapu lidi ze nepomuzou. Ahojky Ladka

Bystander effect, čím větší dav, tím menší šance že někdo pomůže, protože si každý myslí že pomůže ten druhý a ve výsledku nepomůže nikdo. O to hůř pokud člověk omdlí na lavičce, nebo vedle lavičky, protože to tak nebije do očí jako když se někdo válí na zemi v obchodě, uprostřed chodníku nebo silnice.

Super video, je mi moc líto, že ti nikdo nepomohl. Mám taky jednu příhodu, seděli jsme na hodině a probírali jsme první pomoc, koukali jsme se na nějaké video a pak nám učitelka něco povídala a zničehonic se spolužák vedle mě převrátil i s židlí a zůstal ležet na zemi hlavou asi 10 cm od schůdku na další "patro" posluchárny. Učitelka se zamračila a říká "nedělej si ze mě srandu" a seděla a koukala, nikdo nic nedělal ani neříkal až jsem nakonec řekla, že si myslím, že si nedělá srandu a zvedla jsem se, že mu zvednu nohy. V té chvíli najednou učitelka strašně převzala iniciativu a začala to řešit, kluk se probral, říkal, že už se mu to stalo, že dneska málo pil a že nechce záchranku, ona ji stejně zavolala, že by ho nemohla takhle pustit domů ze školy, takže hodina první pomoci jak cumel... Ale jako ten pohled té učitelky nezapomenu takové pohrdání, jak si ze mě může dělat srandu šílený. A jednou jsem byla v autobuse a řidička se rozjela ze zastávky ještě s otevřenýma dveřma, kterýma žduchla do důchodkyně, která vystupovala zrovna. Spadla na zem a nemohla vstát měla berle. Autobus samozřejmě zastavil a několik lidí začalo stařenku zvedat a pomáhat jí, ale bylo jasné, že sama nikam nedojde, a nakonec ji pořád jen obletovali a nikdo nezavolal záchranku a když jsem jí vytočila nakonec já tak jsem se přes ty lidi nemohla dostat k té paní, abych s ní komunikovala takže jsem svůj mobil vrazila do ruky paní nejblíže k zraněné a ta to řešila, všechno dobře dopadlo. Nejvíc ironické na tom bylo, že se to stalo přímo naproti nemocnici, ale paní nemohla vůbec chodit, takže pro ni těch několik desítek metrů přijeli sanitkou (ps. zjistila jsem že se č. 155 dovoláte na nejbližší centrálu, která ale nemusí být ve vašem městě tak pozor na to) a nejlepší bylo když kolem mě prošel spolužák a vystoupil z toho busu a přestoupil na jiný, aby stihl stejnou hodinu jako já :D, takže jsem přišla pozdě a musela to učitelce vysvětlovat a pak o tom věděla celá škola a hlásili to v rozhlase (cítila jsem se trapně i když jsem neměla důvod... nepřišlo mi to tak moc záslužné, spíše něco co by měl udělat každý ...)

Hlavně v dnešní době hrozně moc lidí neví, že je naše občanská povinnost pomoct člověku!!! Ať už vypadá jakkoliv - hezky oblečený nebo ošuntěle, voňavý nebo smradlavý, opilý neopilý. Furt je to člověk a vypadá, že není v pohodě a když jdu okolo, tak je moje povinnost zastavit se, zjistit, jaká je situace a popřípadě buď pomoct sám nebo pomoc zavolat. Ale udělat aspoň něco. Nebýt lhostejný! Zastavit se. Nejít okolo jak slepá ovce! Všichni bychom chtěli, aby nám takhle někdo pomohl, kdyby se nám něco takového stalo někde venku, tak mi nejde do hlavy, proč tolik lidí prostě jen projde a myslí si svoje a situaci nijak neřeší🤷‍♀️🙈 Každopádně má zkušenost je pozitivní, co se lidí okolo týče. Když jsem takhle jedno parné léto začínala omdlívat chvilku před vystoupením v tramvaji na Maliňáku v Brně, chytla jsem se tyčky a paní vedle mě jsem řekla jen: Pardon, ale já asi omdlím... Pak už nevím nic a probrala jsem se až na lavičce na zastávce, přede mnou a kolem mě byli asi 4 lidi. Jeden pán mě zlehka propleskával a mluvil na mě, další lidi stáli okolo. Jeden pán mi nabídl vodu a hroznový cukr. Pak mi dokonce namočili hlavu čistou vodou, po tom, co jsem to odsouhlasila, protože se báli, jestli nejsem nějak přehřátá. No a furt jsem se jim nezdála a necítila jsem končetiny a viděla bílo, tak volali sanitku. Tam ale přišel kámen úrazu, protože podle popisu mého stavu dispečerka usoudila, že nejsem ve stavu ohrožení života a tudíž záchranku neposlala. Já byla mimo, ale i přesto jsem viděla, jak se ti lidi vztekali i ta paní, co tu záchranku volala, byla vyloženě naštvaná, že jako co to má být?! Mladá holka tady odpadne a je úplně mimo, nemůže se postavit, necítí ruce a nohy a skoro nevidí, sice se snaží už trochu komunikovat, ale moc toho z ní nevypadlo, ale sanitka prý není nutná? Nakonec mě tam nechali sedět a většina z těch lidí, se ale před odchodem ujistila, jestli to zvládnu a jeden pán se nabídl, že tam chvilku bude sedět se mnou, dokud se mi neudělá líp. Tak se mnou mluvil, ptal se různě na školu, práci a prostě udržoval mě tak nějak při smyslech, já jedla hroznový cukr a pila studenou vodu s úplně mokrou hlavou a tělem od té vody, jak mě polili🙈😂 a kecala s pánem. Pak jak viděl, že už je mi o trochu líp, řekl, že už bude muset jít, ale dal mi na sebe číslo a řekl, že kdyby se mi cokoliv nezdálo, furt mi bylo zle nebo tak, že mu mám hned zavolat a zkusíme to nějak vyřešit🙏 Ještě mi řekl, ať klidně sedím, jak dlouho jen chci, ať to nepodceňuju a teprv pak, až se budu cítit fakt ready, ať se zvednu, ale opatrně a pomalinku. Byl hrozně hodný a starostlivý a přitom to dělat vůbec nemusel. Mohla jsem tam sedět polomimo sama. Jsem mu i říkala, že ho nechci zdržovat, ale on se nedal a že si mě na triko nevezme a prohlásil, že prý by takové hezké mladé slečny byla škoda😄 No byl vtipný, milý a fakt zlatý🙏❤️ Pak už jsem se dala nějak dohromady a zvládla po chvíli vstát a dojet tou tramvají nikoliv do práce, ale domů a do postele. Takže jsem pánovi pak jen napsala, že mu moc děkuju za opatrovnictví a celý jeho přístup a že už jsem v pořádku doma a on mi řekl, že se rádo stalo a že je rád, že jsem v pořádku a že absolutně nechápe přístup té dispečerky u záchranky🤷‍♀️ Každopádně víc takových lidí, kteří nejsou lhostejní vůči svému okolí🙏 Je to potřeba a nikdo z nás neví, kdy tu pomoc budeme sami potřebovat. Nebuďme lhostejní a buďme na sebe milí, všichni jsme lidi a jsme ve svém důsledku ze stejného těsta, tak bychom si měli pomáhat❤️ Hani a děkujeme, že si s námi sdílela tento příběh, třeba se někdo zamyslí a jestli doteď okolo takových lidí jen procházel, tak teď už třeba nebude. A i kdyby to měl být jen jeden takový člověk, tak je to naprosto skvělé a krásné😊❤️

Já jsem takhle jela z vyřezávání znamínka a udělalo se mi zle v tramvaji - mžitky a začal mi vypínat ten obraz - jak jsi popisovala. Vystupuju z tramvaje a nechápu, jak mám dojít, kam potřebuju a najednou černo - omdlela jsem přímo na silnici. Pomohly mi nějaké dvě stařenky a jeden mladík došel koupit vodu. Měla jsem velké štěstí na lidi kolem.

Mně se stalo, že jsem šla, vedro, normálně ve dne, už přesně nevím odkud, ale to místo, si doteď pamatuju, prostě travnatý plácek podél hlavní cesty. Tam vidím (asi 20m ode mě), že někdo (něco) leží a nad tím stála postava. Nejdřív jsem myslela, že má v ruce tyč, ale pak se ukázalo, že má psa na nějakém tlusčím vodítku (nosím brýle na dálku a tenkrát jsem měla nedioptrické sluneční, takže trošku slepota). Mno a se mnou šlo x dalších lidí, mezi nimi i chlapi, ale šla jsem tam jen já. Nakonec se ukázalo, že na zemi leží starší paní, co se jí udělalo zle (z horka a nepití) a slečna, co venčila psa se jí snažila pomoct. Paní nechtěla volat sanitku, protože se starala o ležáka manžela. Nakonec jsme ji společně zvedly a já (protože se ukázalo, že nebydlím daleko a měly jsme stejnou cestu) jsem ji dovedla k domu a tam už si ji přebrala myslím buď sousedka nebo už paní chtěla jít sama - to si nepamatuju. Každopádně jsem slyšela, že se tomu fenoménu nějak i říká, že čím víc lidí "vidí," tím míň pomůže, protože si každý myslí, že to udělá někdo jiný. Nebo se štítí. Jako pravda. Já se trochu štítím bezdomovců nebo tak - naštěstí toto jsem neřešila, ale paní taky byla od bláta (i když bylo horko, ale pršelo předtím). To je moje zkušenost. Mimochodem taky z Ostravy.

Ano už jsem párkrát pomohla. Nejvíc si asi pamatuji starou paní která ve velkém vedru šla kousek od silnice a zničeho nic spadla obličejem na zem, par lidí prošlo a já se u ní zastavila a hned se zastavila další paní. S její pomocí jsem paní odvlekla na nedalekou polikliniku,kde paní ošetřila velice nepříjemná doktorka až po nějaké době, ikdyž sme hned hlasily že upadla a omdlela . Ta stará paní byla viditelně mimo a měla zranění na hlavě. Takže bohužel někdy i zdravotníci mají blby přistup...

jo, zkoumat situaci opatrne, ale JO! taky se ptam "jste ok?", kdyz nekoho takoveho vidim, protoze opravdu nikdy nevis, na koho s jakym problemem narazis :) skvele video! mela bys ho delat treba kazdy rok, aby se to vsem vrylo do pameti :) :)

Pro jednou si dovolím delší komentář.... Hele... lidí co to řešej je minimum. Na vejšce jsem chodila opakovaně na kurzy první pomoci, kde říkali, že nás to učí z čistě zjištných důvodů - aby až se jim něco stane, tak byla šance, že v okolí bude někdo kdo umí pomoct. Protože... člověk sice nemůže budit všechny bezďáky co v Praze potká, ale... Když už člověk vidí, že se něco stalo a není nebezpečný bezprostředně zasáhnout, tak by to udělat měl. Protože když už, tak většina lidí kolem maximálně čumí a nebo panikaří. Málo kdo ví co dělat, ještě míň lidí se k tomu odhodlá a překvapivě stejně málo lidí si i troufne zavolat sanitku. Pro většinu je to příliš velkej krok z komfortní zóny, takže... je to bída. Pak existuje ještě skupina proaktivních voralů co se optimálně pokoušej chaoticky pomáhat úplně kontraproduktivním způsobem. Šance, že si někdo troufne se přiblížit a bude vědět co dělat... Je malá. Z vlastní zkušenosti... Jednou jsem na poli mezi vesnicema zachraňovala mladou holku po otravě alkoholem. Sice vypdala trochu jako feťák, ale... jeli jsme náhodou kolem. Byť u ní stál zaparkovanej celej autobus lidí, tak z cestujících nikdo nevystoupil a řidič s jejím zaručeně sjetým expřítelem jí zkoušeli podložit hlavu obrubníkem, protože jim to připomínalo asi polštář, nebo já nevím. Sanitku nezavolal nikdo a tímhle jí jako bonus zařeli dýchací cesty. Bylo docela těžký jim vysvětlit, že sanitka je nutnost a... že slečna sice asi bude mít problémy u rodičů, ale lepší naštvaný rodiče než funus... Stejně jako pak převzít celou situaci. Řidič když zjistil, že to řeším sebral bus a odjel a já tam zůstala s tím divným týpkem, terej dělal přesnej opak všeho co mohlo pomoct. Chvílema vymýšlel že by jí mohl prostě odnýst nebo tak. Já se zatím modlila, aby slečna v rámci zvolného upadání do bezdeší nezačala ještě zvracet, protože to resuscitvat je fakt kentus, kterej nevím jestli bych zvládla. Ale zvládlo se to... A sanitka se objevila přesně v okamžiku, když se začla rapidně horšit. Naproti tomu existuje i případ paní, která umřela jen pro to, že dostala infakrt na ulici. Byla to doktorka, vracela se po úspěšný operaci domu, na oslavu si koupila lahev vína. Jak skolabovala tak se ta flaška rozbila. Okolí cítilo alkohol a s nálepkou smrdutýho alkáče jí nechali ležet na zemi... Nepřežila. Takže... vlastně mě nepřekvapuje, že tě tam nechali. Možná mě víc překvapuje, že patříš mezi to vzácný procento lidí, co se zastavěj. Ono už je to jak lidi nejsou zvyklý jen tak mluvit na cizí lidi tomu moc nepomáhá. Ale sama za sebe, bych byla hrozně ráda, kdyby víc lidí aspoň párkrát za život navštívili kurz prví pomoci i se simulacemi, aby si na podobné situace zvykli. A taky aby u sebe nosili laboratorní rukavice, kvůli vlastní bezpečnosti a taky pro to, že s modrejma rukavicema na rukou každej vypadá jako zdravotník a čumilové mu jdou z cesty. Jinak myslím že jsou docela fajn i různý aplikace typu samitka v mobilu - protoýe překvapivě i vysvětlování polohy je občas oříšek - a ne, podle mobilu vás nikdo přesně od sanitky nezaměří. PS: když člověk neví, tu sanitku je lepší zavolat. Dispečing si to zhodnotí sáma řekla bych kvalifikovaněji než co s tím zmůže běžný smrtelník. A taky mi přijde super orientace podle čísel pouličních lamp

Vim ze to je špatný, ale kdyz vidím ze je člověk opili kdyz se na něho divam tak jdu dal, protože mam z opilich lidi strach 😢

Ahoj 😊 No já před pár měsíci pomohla v autobuse a zároveň jsem i poprvé v životě volala sanitku.. jela jsem autobusem domů předemnou seděl opravdu starý pán (seděl do uličky) u něj, u okénka seděla mladá slecna, která se akorát chystala vystoupit. Starý pán o holi se zvednul, slečna odešla a pán než si stačil zpátky sednout , tak spadl. Hned jsem ho zaregistrovala, běžela jsem k němu. Zbytek autobusu cca 20 lidí jen koukalo. Já jsem se pána hned ptala jestli je v pořádku, po odpovědi, že ano, jsem mu pomáhala zpět na nohy. Nejsem žádná kulturistka, takže mi to dělalo celkem problém, čekala jsem, že mi někdo pomůže. To se stalo až tehdy, když jsem o to dost důrazně poprosila.. Nechápu doteď, jak okolí může takovému incidentu jen přihlížet a nenabídnout svou pomoc .. řidič autobusu pak zastavil, otevřel dveře a všichni naštvaně odešli (asi že nedojel na konečnou..) pánovi jsem poté zavolala pro jistotu sanitku a sepsala s řidičem papíry.

Stalo se mi tohle. Stojím na poliklinice před výtahem a periférně vidím, že se někdo hodně vyklání z okna. Tak jsem šla za ním a říkám mu, aby nespadl. Jeho nezajímalo, že tam jsem a pomalu se drápal víc a víc po břiše do toho okna. Normálně jsem zkameněla a pouze čuměla. Nešlo mi se ani pohnout. Pouze milion myšlenek. Takových ústřižků z filmů se mi honilo hlavou. Vůbec mi nedocházelo, že se snaží spadnout. Sepla jsem, až když mu čouhaly pouze nohy. Teprve tehdá jsem ho za ně popadla. Jasan, že už pozdě. Zůstaly mi v rukách pouze boty. A nastalo hrobový ticho. Vyhlédla jsem z toho okna. A až teprve v ten moment jsem se ,,probrala,, a začala křičet o pomoc..... Ja vím, že bylo 100% v mých silách ho zachránit. Zareagovat včas. Ale ono to nešlo. ,,Něco,, mě totálně drželo. Až od policie jsem se dozvěděla, že mu bylo 82 let ( to bych neřekla) a byl vážně nemocný.....

Můj přítel se zastavuje pokaždý. Má strašně silný ten reflex rychlé reakce a záchrany a i když to jsou většinou opilci jednou byl včas na správném místě a chlap před ním se zhroutil v epileptickém záchvatu vedle projíždějícího kamionu. Naštěstí ho nepřejel protože řidič stihl zareagovat a přítel volal záchranku a dal mu první pomoc. Je to šílený ale nikdy nevíme co všechno se může obyčejnému kolemjdoucímu stát.

Osobně nedokážu projít kolem člověka, který evidentně není v pořádku. Vždycky si totiž řeknu, že v té situaci můžu být někdy já a že bych byla ráda, kdyby se mě někdo minimálně zeptal, zda jse OK. Ano, ve většině případů se jedná o podnapilé bezdomovce, ale taky už jsem pomáhala starší paní, která spadla z kola a zlomila si krček v kyčli a ležela na vlakovém přejezdu u frekventované silnice.... Jen prostě nechci být ten další člověk, který bez povšimnutí projde kolem.

Kamarádka měla epileptický záchvat uprostřed náměstí v pondělí v poledne skoro hodinu kolem ní chodili a nikdo nepomohl, takže skončila na 6 měsíců doma Proc nepomohl nikdo, no protože byla přece ožralá 😢

Dekuji za tohle video ❤️ Bohuzel mam podobnou zkusenost.

Já tedy měla hodně podobnou zkušenost ale díky bohu s lepšími lidmi. Něco mě tehdy kouslo do nohy pod kolenem, po 2 dnech šílene horečky a zle , otok jak prase tak jsem se taky vydala k paní doktorce. Úplně stejný jak popisujes zle horko apod zrovna byl parny letní den takže čekarna nedychatelna... vylezla sestra a když mě viděla zhrozila se a hrozně mile mě překvapily lidi kolem všichni prý vemte slečnu první je vidět že ji je zle. Díky nim všem jsem se dostala do ordinace jako první dostala inekci, něco mi na to napatlali a po chvíli odpočinku v čekárně jsem mohla i v klidu odejít domu. Bylo to moc hezké od všech do dnes si na to pamatuji v dobrém i když mi opravdu bylo strašně zle 🙂

Bohužel mám podobnou zkušenost. Jela jsem ráno do školy vlakem, ve kterém se mnou jelo spoustu mladých i starších lidí. Nebyl to vlak s kupé. Sedla jsem si naproti staršímu pánovi a začala se mi strašně motat hlava - jsem těhotná, v osmém měsíci, ale to přes kabát nešlo vidět. Začala jsem se zvláštně opírat o sklo, protože jsem měla pocit, že určitě omdlím. Trvalo to asi 2 minuty, musela jsem počkat až se mi udělá lépe a vystoupit, abych byla na čerstvém vzduchu a mohla zavolat příteli ať pro mě přijede. Nevím co by se dělo, kdybych opravdu omdlela, možná pak by se někdo začal starat..

Díky!

Také se mi stalo, že se mi jednou udělalo špatně po darování krve. Šla jsem od kamarádky k sobě domů už jsem viděla i vchodové dveře a najednou studený pot po těle, motání, ještě jsem se v hlavě přemlouvala že to je kousek do bytu ale pak už ani nohy neposlouchali tak jsem si sedla na trávník vedle chodníku. Viděla jsem před sebou paní kolem 40 a za mnou šla starší paní kolem 80 a starší pán, bohužel mě všichni taky přešli. Naštěstí se mi nějak podařilo sice trochu hystericky zavolat bráchovi ať pro mě přijede. Až po tom hovoru se mě další paní zeptala jestli jsem v pořádku a chci zavolat záchranku. Snažila jsem se jí vysvětlit že ne že budu v pořádku že přijede brácha. Tak po chvíli přesvědčování odcházela, ale ještě viděla jak brácha přijel a odváží mě. Doteď je mi trochu smutno když si vzpomenu na ty co se ani nezastavili. Já se také snažím když vidím někoho kdo by mohl potřebovat pomoct, se aspoň slušně zeptat. 🙂

Take jsem mela stesti, zkolabovala jsem v supermarketu a postaraly se o me pritomne duchodkyne, zavolaly zamestnance a ti mi dali vodu a posadili me za nepouzivanou kasu, abych se vzpamatovala. Je mi lito, ze lide umi byt tak bezohledni. Naopak jsem zase pak ja zachranovala duchodkyni, ktera se udelalo zle v oddeleni zeleniny v Lidlu.

Je to strašný, lidi jsou fakt na nic. Já třeba chápu, že když někdo někoho agresivně napadá, že lidi nepomůžou, protože se o sebe bojí, ale když se někomu udělá blbě?? Proč proboha nemůžou pomoct?? Já vždycky pomůžu. I když je to smradlavej bezdomáč, tak sice bych na něj nešáhla, ale sanitku bych zavolala. Je mi z lidí na blití. Já třeba mám problém, že když mám menstruaci tak první půlden se mi tak sníží tlak, že jsem už omdlela. Naštěstí doma. Každý měsíc tudíž musím první půlden ležet v posteli, protože je mi dost zle a nechci, aby se to opakovalo. I když je mi třeba trochu líp, tak bych se nikdy neodvážila se vydat do práce nebo ven, protože jsem si jistá, že kdybych omdlela, tak se na mě každej vy.... a ještě mi ukradnou batoh. Jenom doufám, jestli se mi někdy něco stane na ulici, že potkám někoho, jako jsem já nebo tady Haničku ❤❤

vsetko dobre do noveho roku Hanka 🤩 to co popisujes je naozaj spolocensky problem...

Nám se takhle ve třídě stalo, že profesor měl právě hyperglykemický záchvat, ale na první pohled by nikdo neřekl, že umírá. Jen seděl na židli, smál se, motal se, mysleli jsme si, že je opilý nebo zdrogovaný - byl velmi mladý. Bylo to celkem blbý, někteří ve třídě si ho i natáčeli a měli jsme z toho tehdy velký problém a taky z toho, že jsme mu nepomohli, ale jak říkám, vůbec nevypadal, že by měl záchvat...

Je strašné jak byly dřív lidé bezohlední a teď je to ještě horší. Smutné.

Bezdomovce na místech, kde obvykle nocují, neřeším, i když vypadají v bezvědomí, to bych u nás v matičce Praze nic jiného nedělala. Ale když by někdo ležel na neobvyklém místě, tak bych samozřejmě pomohla.

Mazec, ze se te ani jeden člověk nezeptal, jestli nepotrebujes pomoc. 🤯 Já teda soudím lidi, co vidí, ze se někdo valí na zemi a oni nemají deset vteřin na to, aby se ujistili, jestli je ten člověk v pořádku. Zase na druhou stranu, co mi leze na nervy, je to, když se někomu něco stane a kolem toho člověka už je par lidi a sbíhají se další, až jich tam je deset. Pokud ten desátý není doktor, tak je podle mě úplně zbytečne se tam ochomýtat. Jinak vždycky, když vidím skupinku lidi, co uz pomáhá zraněnému, tak se jich ptám, jestli volali zachránku. (Zatím vždycky řekli ano a já jsem sla dal)

Jednou jsem omdlela po odběrech, které nemám ráda, když jsem seděla na židli v úplně plné, zadýcháné a přetopené čekárně. Později jsem pochodila, že jsem již při bezvědomí začala bokem padat na chlapa vedle mě, který mě evidentně ani nechytl, prostě jen čekal až se z něho odvalím a spadnu na zem. Protože mě po probuzení dost bolelo vzadu na hlavě jak po tvrdém úderem o zem.. konkrétně o kachličky. Vlastně všichni tam jen seděli a blbě koukali, ten chlap nejvíc, že mu ještě ležím na botech.. a jen jedna paní zavolala sestřičku a ptala se mě pak jestli jsem v pohodě, poté co mi sestra zvedla nohy a probrala mě.

Šla jsem jednou v létě pozdě večer na procházku. nedařilo se mi uspat syna a tak jsem ho vzala do nosítka aby na čerstvém vzduchu zabral. Už byla tma,já šla po cyklostezce a kousek od ní z křoví se ozývalo chrápání, koukla jsem tam a spal tam chlap. Bála jsem se ho budit kdyby byl agresivní, se synem v nosítku bych nic takového neriskovala a tak jsem se tam postavila a čekala asi deset minut než jel po té cyklostezce nějaký pán, zastavila jsem ho a poprosila ho jestli by se na něj podíval. Jen nakouknul a rozesmál se že ten jen přebral a at se tady vyspí,zítra ho stejně bude bolet hlava. Vzhledem k tomu že bylo léto a fakt teplo, tak jsem to nechala být a šla domů. Dneska bych asi zavolala policii,tehdy mě to vůbec nenapadlo.

Já mám taky hodně špatnou zkušenost... Byla jsem po odběrech krve v těhotenství! Kolem mě venku plno lidí a nikdo mi nepomohl přitom jsem i mluvila ať mi někdo pomůže že jsem těhotná a že jsem po odběrech a že mi je špatně a nevidím atd.... A úplně si pamatuji jak mi jedna ženská řekla: Ne nemám čas No bylo to fakt strašný 😔

Super video ❤ zaujímavé by bolo pomáhať na ulici žene pri pôrode

Já jsem asi před 6 lety zkolabovala v CCC obuvi (doteď je mi špatně jen ten obchod vidim 😀). Paní prodavačka přispěchala na pomoc strašně rychle, bohužel mi ale běžela sundat boty, abych v nich nikam asi neutekla 🤣. Já teda kolabuju často, to už cítím, tvoří se mi hodně slin, je mi špatně, blbe vidím, vypadává obraz, začne mi hlučet v uších jak kdyby byl vedle mne vrtulník a mám pocit, že kroutim hlavou rychle jak ty vrtule. Už se mi naštěstí povedlo si několikrát rychle lehnout, než upadnu a aspoň se nebouchnu. Ale je to pěkně hnusný, co si budeme.

Nojo.. Bystander effect 😏

❣❣❣

To s tou nohou se kamarádovi stalo na vodě.

Jj antihistaminika.. pomáhaj proti většině bodancům, alergickym reakcím atd..

🍀😺