Děkuji moc za rozhovor. Ve spoustě věcech jste mi otevřeli oči. Jsem máma 3 dětí a u nás na sídlišti ven chodí pouze maminky s dětmi. Málo kdy potkáte děti samotné. Byla jsem moc ráda, že nejstarší dcera (7 let) našla kamarádku, která se pro ní občas staví a jdou na hřiště. Říkala jsem si, že konečně zažije dětství jako já. Bohužel jsme se po čase dozvěděli, že se jedná o holčičku ze sociálně slabší rodiny a maminka (samoživitelka) na ní kašle a věčně jí nechává venku. Cítila jsem se hrozně a pralo se to ve mě. Zda jí pouštět, či ne, aby jí nestrhla k něčemu špatnému a tak... Bohužel maminky jejich vrstevnic se k pouštění samotných dětí ven vůbec nemají. Naopak se velmi bojí i o starší sourozence a třeba holčička (4.třída) nejezdí sama ani domů ze školy, ale chodí do "soukromé družiny", kde jí maminka vyzvedává. Přitom žijeme na maloměstě, kde před školou staví autobus a na sídlišti je zastávka taky velice blízko. Plánuji dceru od 2-3.třídy osamostatnit, aby jezdila již sama autobusem. Sama si to i velmi přeje, ale do teď jsem si říkala, co to budu za matku... Po poslechu Vašich rozhovorů (zatím nemám vše naposlouchané, ale plánuji to) se mi hrozně ulevilo. MOC DĚKUJI!!!!

Tome, super povídání na aktuální téma. Děkuji!

Opet jako vzdy nabite hodnotou! Diky za super rozhovor!