Studoval jsem střední obchodní akademii, první rok jsem se nedostal na vysněnou školu. Nadával jsem si a byl jsem na sebe přísný stejně jako ty Anežka - šel jsem makat na celý rok do fabriky (mně bohužel v doplňkovém řízení nevzali) odkud jsem se připravoval na přijímačky. Nakonec jsem vystudoval 1LF, u toho taky ČVUT fakultu biomedicínského inženýrství a 8 let jsem učil na 1. lékařské fakultě :-) Naprosto souhlasím se vším co Anežka říká. Bolest je pochopitelná a normální, ale pokud máte sen, nevzdávejte se ho po prvním neúspěchu. Držím všem palce ať dosáhnete svého snu a nacházíte sílu bojovat s nepřízní osudu. ✊🍀💪💙

Sice nechodím na medicínu, ale stalo se mi úplně to stejné. Na střední jsem byla premiantka, odmaturovala se samými jedničkami, "chytře" si dala přihlášku jen na svůj vysněný obor... a nedostala jsem se. Sice jsem udělala přijímačky, ale nevzali mě pro nedostatečnou kapacitu. Obrečela jsem to, připadala si jako nejhorší člověk na světě, chtěla jsem to všechno vzdát. Navíc mě všichni chodili litovat, že se určitě stala nějaká chyba, že není možné, aby mě nevzali, což bylo asi ještě horší :D nakonec jsem se vzchopila, zkusila jsem to příští rok znova, prošla písemnými testy i pohovorem a teď už úspěšně končím druhák. Ve škole se mi daří, zkoušky dávám napoprvé a kromě stresu nemám žádné problémy, takže to ve výsledku vůbec neznamená, že bych na tu školu neměla. Ze začátku jsem se za to trochu styděla, ale teď to naopak ostatním říkám ráda, pokud to může někoho povzbudit :) navíc jsem jedna z mála, kdo se hlásil z umělecké střední na úplně jiný obor na VŠ (většina lidí sem chodí z gymplu), tak jsem na sebe aspoň hrdá dvojnásob :D a stejně hrdý by na sebe měl být každý, kdo to zkouší i na několikátý pokus, protože to znamená opravdový zájem.

Ano pomohlo. A to nejsem ani student medicíny, tam mám ještě hooodně daleko. Je mi 15 a z psychickozdravotních problémů jsem musela přerušit devítku. Tudíž jsem ani nedělala přijímací zk. na SŠ a budu devítku opakovat. Skoro celej školní rok jsem se nevěnovala škole. A víte co! Ten rok mi toho tolik dal z té lidské stránky, že jsem za to vlastně hrozně vděčná. Dokázala jsem se dostat na úplný dno a zase zpět a ještě možná výš. A za ten skoro rok jsem se naučila tolik věcí a zjistila tolik informací, který se mi budou hodit do celýho života. Všechno zlé je pro něco dobré.

Byla jsem úplně stejná jako ty. Medicína byl můj sen od malého děcka a nevyšlo to (trochu mě to štve ještě dneska, ale ne už tolik). Na "zachrané škole" jsem nakonec zůstala a končím tam letos doktorát. Na medicínu jsem chtěla, protože jsem toužila být soudní lékařka a nakonec zpracovávám téma molekulární analýzy nekrofágního hmyzu a výsledky aplikujeme právě ve spolupráci se soudními lékaři. Pokud se nečemu chceš věnovat, tak jsou různé cesty, jak toho dosáhnout.

Já jsem se loni nedostal nikam, hlásil jsem se na 5 fakult a nevyšlo to ani na jednu. Rok jsem chodil na farmacii v Brně, lépe a pečlivěji jsem se připravil a letos jsem se dostal hned na několik fakult. Budu nastupovat na MUNI, kde jsem se dostal v prvním kole :). Myslím, že je důležité se nevzdat pokud to člověk opravdu chce a bojovat. Na poprvé se opravdu nedostane spousta lidí, kteří na to mají, ale jednoduše neví co je u těch přijímaček vlastně čeká a jak se na ně dobře připravit. Takže pokud to někomu nevyšlo, tak bojujte dál, věřte si a nevzdávejte to :D

Předloni jsem se hlásila na čtyři lékařské fakulty a nevzali mě ani na jednu. Ve většině případů to ani nebylo těsně... No a tento týden ve středu jsem úspěšně složila zkoušku z anatomie a mám ukončený prvák. Ono se to nezdá, ale ten rok (nebo dva) navíc uteče nehorázně rychle. Užijte si ho, odpočiňte si a ony ty přijímačky příště vyjdou. Jinak, pro uchazeče o studiu na MUNI (a nejen na MUNI) moc doporučuju kurz bmedic. Myslím si, že tento kurz je důvod, proč jsem tam, kde jsem.

Taky bych se chtěl podělit o svůj příběh a to z toho důvodu, že i z nepřijetí může vzniknout něco dobrého. Hned po maturitě jsem se hlásil na 1.lf a na lf v Plzni. Nevzali mě ani na jednu. Ovšem, jako záchranný obor jsem si zvolil Radiologického asistenta s tím, že to příští rok zkusím na medicínu znovu. Čím víc jsem ale studoval radiologii, tím víc se mi toto povolání začalo líbit a čím dál víc mi přestávalo vadit, že by mne na medicínu nepřijali ani další rok (což se nakonec také stalo). Konec je takový, že jsem teď v posledním ročníku Radiologického asistenta, obor mě neskutečně baví a vím, že se touto prací chci živit. Takže, ano, souhlasím, všechno zlé je pro něco dobré. A i když to zklamání bolí a mrzí, jsem si jistý, že se v životě všechno děje z nějakého důvodu. Hodně štěstí a zdraví všem ve zdravotnictví v těchto těžkých časech.

Děkuju, žes natočila toto video, protože by to mnohým, co se nedostali mohlo přinést jiný nadhled a přijmout fakt, že nepřijetí na medicínu není konec světa :) Sama jsem totiž tímto prošla. Od gymplu jsem snila o zubařině, taktéž stejný příběh: de facto premiantka třídy, velké ambice a predispozice ke studiu medicíny. No, nicméně taktéž jsem podcenila přípravu na přijímačky a modelovky jsem doháněla až 3 týdny před přijímačkama. Výsledek: nepřijetí a nepřijetí ani na základě odvolání. Naštěstí jsem si byla vědoma, že to nemusí vyjít a měla jsem záchrannou přihlášku na zdravotnické obory v bakalářském programu, nastoupila jsem tedy tam s tím, že to další rok zkusím znovu. Rok ubíhal, já studovala teda tehdejší obor a do toho se připravovala intenzivně na přijímačky a věřila, že letos už to prostě musí vyjít. Nicméně jsem nebyla ochotná skončit nynější studium úplně (jak to někteří dělají, že po půlroce odejdou) a věnovat se jen těm přijímačkám. Chtěla jsem mít pořád "zadní vrátka", kdyby to fakt nevyšlo a já bez ztráty let mohla dostudovat aspoň to Bc. Přišly druhé přijímačky, do toho jsem úspěšně skládala zkoušky na tehdejší škole (co budu vykládat, byl to dost záhul se připravovat na přijímačky a do toho normálně skládat zkoušky). Přijímačky dopadly velmi nadějně a ačkoliv mi to uteklo jen o pár míst, věřila jsem v odvolání. Marně, druhý pokus nevyšel. To byla asi nejvíc demotivující věc v mém životě a bylo nutno příjmout fakt, že prostě nastoupím do druháku toho oboru a školu už dodělám. Ve druháku však přišel zlom - znechucení k danému oboru a prozření, že toto opravdu dělat nechci. Zatla jsem zuby a řekla jsem, že to zkusím ještě jednou. Přece jen: "Do třetice všeho dobrého". Opět jsem skládala zkoušky jak na tehdejší škole, tak do toho učení na přijímačky a pak samotné přijímačky. A vyplatilo se. Na základě třetího úspěšného pokusu jsem si začala plnit sen stát se zubařkou. Nicméně vzhledem k obtížnosti školy jsem si byla stále vědoma, že nemusím projít přes první ročník (strašák anatomie, že ano), takže jsem si studium na Bc. oboru jen přerušila, ať se případně můžu vrátit. Momentálně mě však od září čeká třeťák na zubařině :) Takže pokud se někdo dostane až na konec tohoto vysilujícího komentáře, doporučuju v případě nepřijetí tyto věci: 1) ještě v době podávání přihlášek podat záchrannou přihlášku (nejlépe zdravotnický obor - já v mém předchozím 2 letém studiu měla de facto stejné předměty, jako jsou na medicíně, jen v menším rozsahu a opravdu z toho mála těžím kolikrát i doteď a ty předměty se pak učí mnohem lépe :) 2) pokud se na to nevykašlete jako většina už v pololetí a nebudete se intenzivně půlrok připravovat, tak po dokončení prvního ročníku si požádejte v případě přijetí na medicínu o přerušení, pokud to daná fakulta umožňuje. Vytváříte si "zadní vrátka", které se můžou hodit. 3) pokud nechcete studovat žádný jiný obor, ten rok si můžete najít práci či brigádu a u toho se intenzivně připravovat. Nicméně pokud vám to situace umožňuje, nevzdávejte to a zkuste to další rok znovu. Jak říká ve videu Anežka, mnoho lidí se na medicínu na poprvé nedostalo a teď tam studují nebo už i zdárně vystudovali. Pokud jste o studiu na medicíně přesvědčeni, jděte si za svým snem!

Hlavně se začněte učit včas! Já maturovala a dělala přijímačky letos. Nějak jsem počítala s tím, že budu mít mezi maturitou a přijímačkami nějaké ty tři týdny času na modelovky a fyziku. Nakonec jsem ve čtvrtek maturovala a v sobotu psala přijímačky na dvojku. Na všechny možné modelovky, které jsem si nakoupila, jsem se nestihla podívat ani z vlaku. Po tom, co mi přišlo, že jsem se na dvojce umístila na nějakém 900. místě, se mi nechtělo chodit na další přijímačky. Nakonec jsem šla a na všechny tři ostatní fakulty se dostala s docela slušným umístěním, hlavně na trojku, kam jsem chtěla nejvíc. Nikdy se nevzdávejte.:)

Anežko, moc Ti děkuju za tohle video. Momentálně jsem v podobné situaci, záchrannou přihlášku jsem si dala na poslední chvíli, takže mám kam jít, ale negativní vyrozumění přišlo ze všech tří fakult, kam jsem se hlásila... Hysterie příšerná, nadávala jsem si do blbců a to, že jsem viděla a slyšela spolužáky, kteří se dostali i na víc LF, mi taky moc nepomáhalo. Už jsem si to nějak srovnala, zkouším odvolání do Olomouce a když nevyjde ani to, zkusím to za rok. Děkuji, že jsi mě ujistila, že to není ostuda, že nejsem méněcenná, že to není až tak moc neobvyklé a hlavně, že je to o tom, kdo vydrží bojovat, kdo je houževnatý. :)

Anezko, jezismarja, moc dekuju za prinosne super video. Sice uz mi tahne na 30, ale az ted jsem se nasla a vom, co chci studovat a cemu se venovat. Psychologii. Davala jsem prihlasku na muni a do Budejovic,kde jsem si fakt verila, ze na to mam. Ucila jsem se na scia a.. Chybělo mi 1,5 percentilu.. Tez jsem to obrecela, protože mi bylo jasné ze na muni s tim jejich tsp nemam sanci. Vzali me nakonec na uplne jiny obor do Hradce na dalkove studium, coz je spis takova naplast na to, co opravdu chci. Nicmene se tesim opet na školní prostredi :) a zkusim to urcite příští rok znova. Zase se to snazim videt pozitivne, ze si pripomeni, jak se vlastne ucit a tak Ty a ostatni komentare mi dodaly chut obetovat rok studiu na testy, ne jen 3 mesice (coz proste nestacilo). V jednom motivacnim podcastu říkali "neni konec, dokud nevyraju". Takze přátelé, dovolme si smutnit par dni ale pak se do toho zase opreme a pristi rok nas úspěch jistě nemine! :)

Nedostala jsem se na 1. lf na porodní asistenci. Hlásila jsem se z obchodky, přijímačky jsem dělala 2 dny po maturitě, čekala jsem, že se posunou, takže jsem se začala na obojí učit 20 dní předem. Navíc jsem naivně očekávala, že většina otázek bude z biologie člověka a genetiky, max. čtvrtina rostliny, zvířata atd., takže jsem se je vůbec neučila. Nakonec jsem ze 100 bodů měla 35, minimum pro splnění 45. Chvilkama si připadám strašně hloupá, jindy si říkám, že jsem jen podcenila přípravu. Mám pocit, že jsem všechny okolo sebe zklamala a utvrdila je v tom, že na to nemam. Na druhou stranu půjdu na rok do jazykovky, na což bych si už jindy v životě čas nenašla, k aj a nj přidam špj, budu mít víc času na brigádu, třeba mi po 8 letech už nebude permanentně bolet hlava, a celej rok se budu učit, když už vím, co čekat. Už teď v tom vidím to dobrý, jen zatím nejsem schopná si to uvědomit a smutek převládá. Každopádně je super slyšet a přečíst si o tom, že spousta lidí to má stejně.

Super video! Podle mě opravdu užitečné pro spoustu lidí v podobné situaci. Dodala bych snad jenom jednu věc. Z mé zkušenosti není úplně dobré studovat nějakou školu jenom pro udržení statusu studenta. Klidně se vám totiž může stát, stejně jako mě, že později budete studovat školu, kterou opravdu chcete, třeba se vyskytnou i nějaké jiné, nepředpokládané situace, a vy si vyčerpáte roky, po které můžete studovat bezplatně a zbytek studia si budete platit. Pro představu, na mé fakultě stojí jeden semestr 18 500 Kč a to není zrovna málo. Kdybych tohle věděla dřív, myslím, že bych se rozhodovala jinak.

Maturovala jsem v roce 2011, na vysněný fakulty se nedostala, ale tak byla jsem na Fildě, nešťastná, ale je přece normální, aby člověk po matuře šel na VŠ. A v únoru 2012 můj život absolutně zastavil zdravotní stav. Na dlouhých pět let. Do školní lavice jsem se vrátila až v roce 2017 a letos odcházela s červeným diplomem a DiS. Protože mě sociální práce naplňuje, chci pokračovat jako zdravotně sociální pracovník na VŠ. Takže jo, člověk míní, život mění. Někdy se dodnes trápím tím, že už mám mít minimálně magistra. Ale pak si říkám, že všechno se děje z nějakého důvodu a že jít (znova) na VŠ ve 28 letech ještě není konec světa. Ano, představovala jsem si svůj život jinak, ale kdo studuje s hendikepem, ví, že ta cesta k cíli je mnohdy složitější ale má smysl. A já bych tady chtěla podpořit hlavně všechny zdravotně znevýhodněné, aby to nevzdali. Věřte, bytostně vím, o čem mluvim a kdybych dřív měla osobní zkušenosti, které mám dnes, nemusela jsem se tolik trápit a brečet... Jestli máte teď rok na to, abyste se poznali, berte to jako příležitost... Protože je to šance. Samozřejmě věřím, že pokud bych na VŠ nenastoupila nyní hned po prázdninách, asi už to za rok bude těžší, protože už zákonné podmínky pro profesi splňuji, ale akademická půda je něco, co chci a je asi úplně jedno, že už bych spíše měla dělat dle škatulek společnosti něco jiného. Mnohdy jsme i okolim, zejména v ‘nácti’ neustále někam směřování, že jsem poznala mnoho lidi, kteří zjistili, že v daném oboru nejsou šťastní. Sama jsem to zažila (protože až nyní se mluví třeba i o tom, ze pro zrakově hendikepované v 90% studium cizího jazyka, zejména, kde je fakt nutný i vidět, vhodné není - mohu potvrdit). A než studovat pro status studenta, tak to spíše jsem pro, aby každý našel sám sebe a to, v čem bude šťastný. Protože studium je pak tak náročný, že k tomu všemu ještě cítit, že tohle není ,,to’’ vaše, fakt nechcete. A pokud se váš obor vyučuje na VOŠ, volte takovou, kde budete mít reference kvality. My, absolventi, co máme zpětnou vazbu od magistrů, kteří mají i ten titul za jménem a studovali u nás, tak se shodují na tom, že akademická půda proti tomu bude už pohoda. No, já na to nevsázím, protože se hlásím na kombinované studium, což samo o sobě je na další dlouhé povídání, ale věřím, že když si někdo přečte tuto klikatou cestu za titulem, profesi, zavnímá, jak rychle jsou tu další prijimačky a já věřím, že budete úspěšní. A když ne? Tak si znova přečtěte tento feedback. A mimochodem, skvělé lidi z nás nedělá jen akademická půda a studium snů... Já už na střední dělala dobrovolnika na JIPu dětské onkologie (střední jsem studovala ekonomku, to nechceš), a psal se rok 2019/2020 kdy jsem svoji absolventku psala na téma dětská paliativní péče. Hele, on ten osud fakt dost často vi... Tak se zkuste případným neúspěchem ‘’motivovat’’, nenechte si zkazit prázdniny. Za každým mrakem vyjde slunce. Držím (nám) všem palce! 💚

Mockrát děkuji za tvé video, zrovna procházím tím, že mě na žádnou LF nepřijali, a rok budu studovat na přírodovědecké fakultě :) Nejhorší byl ten pocit zklamání, jelikož mi také všichni říkali, že "ty se tam určitě dostaneš" a "a kohopak by tam vzali, když ne tebe?". Zatímco někteří moji spolužáci byli přijati na základě průměru, já jsem tak hezká vysvědčení nemívala, dost si to dnes vyčítám. Hodně to bolelo, ale víceméně jsem se s tím smířila a určitě to zkusím příští rok. Tvá videa mě velmi inspirují, děkuji moc za to, že je točíš, a přeju ti hodně štěstí ve studiu! :)

Anežko, jsem tedy už starší osoba po šedesátce a docela jste mě dostala...v tom dobrém smyslu slova. Shlédla jsem teď pár vašich vstupů a jste velmi sympatická. Medicína musi být velmi těžký obor. Přeji vám nejen úspěšné studium, ale abyste svuj obor v budoucnu dělala ráda a bavilo vás to. A věřím, že budete mít i hezký vztah se svými pacienty, což uz samo o sobě je začátek úspěšné léčby a to vás zase bude těšit a motivovat... prostě fandím vám 😊

Ďakujem ti za toto video! :) Ako niekto kto sa dostal až na druhý raz a väčšinu prvého semestra strávil v strese z toho, že je hlúpy a každý to určite vie a len čaká kedy ma vyhodia som sa tu naozaj našla.. :) Je super, že hovoríš o týchto pocitoch verejne lebo kopa z nás sa v tom cíti osamelo a stratene a porovnávame sa s "dokonalými" študentmi.. občas je fajn počuť, že aj iní si tým prešli :)

Zkoušela jsem LF v Plzni. Naivně jsem si myslela, že se to vše stihnu naučit po maturitě (chybělo mi pouhých 5 dní do přijímaček). Bohužel když jsem zjistila, že to nezvládnu, předem jsem to vzdala (což byla chyba). Na přijímačky se mi ani nechtělo jít, protože jsem věděla, že jsem se na to vykašlala. Když jsem je dělala, skoro u všeho jsem si říkala: ''To jsme se učili, to už jsem někde viděla'', jenže protože jsem si to nezopakovala, nevybavilo se mi to. Byla jsem na sebe potom naštvaná. A pořád jsem. Teď mě čekají přijímačky na fyzioterapeuta a všeobecné ošetřovatelství (všeobecnou sestřičku). Doufám, že to aspoň vyjde. Rozhodně LF zkusím i příští rok!

Anežka, všetko, čo hovorili tebe, hovorili aj mne, veď predsa, keď nie mňa, tak už koho iného by mali zobrať.. 😂 Na stenách mi vysí plagát kostlivca, a na prijímačky som sa učila intenzívne už prázdniny pred maturitným ročníkom a zatiaľ som napriek tomu vo fáze čakania na výsledok, lebo bodovo som na tom tak, že budem čakať, koľko ľudí nebude chcieť nastúpiť a o koľko sa čiara prijatých posunie.. 🤔🙁 Napriek tomu, dúfam a budem sa snažiť v prípade neúspechu brať to ako príležitosť na zlepšenie, možno si urobím ošetrovateľský kurz a rok čakania strávim v praxi, ktorá je medicíne blízka a popri polovičnom úväzku sa pripravím na druhý pokus 🤔😊

Ďakujem ti za toto video, dosť mi to pomohlo aj keď som sa nehlasila na medinu ale techniku. Prijali ma no bolo to tak o nohu v dverách ale spätne vidím že aj to je niečo. Fyzika mi extra nejde, matematika tak priemerne... Psychologička pri kt. sme ako trieda robili testy predbežnej hodiacej sa práce, povedala že technika pre mňa nie je cesta... Učitelia mi to na gympli tiež ukaozvali... Mojim snom je architrktúra ale zahodila som to, až dokiaľ som nešla s malou dušičkou na dod.... podala som si prihlašku a začala sa pripravovať, testy nakoniec boli kusa iné a aj môj stres spravil veľa ( takmer som odpadla). Spätne som si zanadavala tiež do blbych že čo to robim, zvorala som to a pod. No teraz viem že ak by to nevyšlo vratim sa... A budem bojovať opäť, pretože záleží len na nás samotných a nik iný nám nemá pravo ,,brať,, naše sny. Ak ta vyhodia dverami, vráť sa oknom, ak oknom tak cez komín, ak tam nie je komín tak si tu cestu vytvor... A ono to pôjde 😊

Ahoj Anežko. Ja som to mala to iste. Prvý rok obrovská chyba, lebo mi niekto poradil, že nech si dám prihlášku len na 2.lf a nech sa sústredím len na to. Bohužiaľ, ja som nebola ani na pohovore. Druhý rok som sa nahlásila, bála som sa neúspechu a nemala som finančnú podporu. V tom case bolo pre mna úplne nepredstaviteľné štúdium. Keďže sa mi situácia dlho nemenila, so svojim snom som sa rozlúčila. Potom som si našla priateľa a ten ma znova nakopol a neskutocne podporil. Učila som sa od januára každý deň. Striedala som prácu, fitko, učenie. Mala som viac prihlášok. Nakoniec som sa dostala na 1.lf na ktorú som aj chcela (ja som povodne tiež chcela ísť na 2.lf, ale som moc šťastná, že som nešla). A čo čert nechcel, histologia bola priliz a skončila som v medzi ročníku. Každopádne netreba sa vzdávať sna, ja na ňom makam i keď som pár rokov dozadu myselala, že sa môj sen nikdy nestane skutočnosťou :)

Tohle se dá v podstatě i dost dobře aplikovat na VŠ umělecké ^^. Jasně, nemusíme se tolik učit, ale příprava bývá opravdu velice intenzivní a nákladná + berou opravdu malý počet uchazečů. Mně to uteklo jen o jednoho, takže tě v tomhle ohledu moc chápu ♥. Od ledna krize a pak učení na maturu :D. Snažím se dát věci dohromady, už je mi o moc lépe, jak mám stres ze střední za sebou...

Po 4. jsem se hlásila na lékařské fakulty, a nedostala se. Jenže do toho dělám v normální práci, kde jsem se každý rok musela učit něco jiného. Něco jiného je se učit přímo jen v klidu na příjmačky, a učit se na příjmačky a chodit do práce, která má společného s daným oborem asi tolik jako kaktus s pohodlným křeslem. Nevzdávám to, zkouším teď zdravotní VOŠky, snad to na po 5. vyjde. :D :D :D :D

Vdaka tebe som dostala motivaciu to nevzdavat. Dakujem ti za to

Já se první rok,jako jediná ze třídy nedostala na vysokou(medinu). Ostatní spolužáci se chlubili,jak už jsou od března přijatí (díky scio testům) a já byla smutná, že já nic. Narazila jsem ale na nulťák v Mariánských Lázních a byl to nejlepší rok přípravy a celkově v mém životě! Spousta lidí si tam i studium mediny rozmyslela a dělají úplně něco jiného, mě to ale utvrdilo,že mi to za to stojí! Teď mám před sebou poslední rok(zubařina) a uteklo to jako voda 🙈🙈

Prosím udělej nějaké video o prvaku na medicíně ❤️

Děkuju moc za tohle video! Dívala jsem se už na pár tvých videí a vždy si na mě působila jako hrozně chytrá holka❤️já se s tímhle potkávám už od nástupu na gympl (osmileté studium) a občas mě to semele, když okolo sebe vidím ty '' dokonalé'' studenty... takže díky a hodně štěstí při studiu! ❤️

To už je druhé video na, které se koukám a mám na sobě stejnou košili jako ty :)

Je úžasné, co děláš :) jen tak dál

Anežko super podporující video ❤️

Ja by som veľmi rád šiel študovať aj do Čiech, lenže ja nechápem fyzike a dosť sa jej bojím, čiže toto je moja najväčšia prekážka 😢

Jsi skvělá ! :-) ☘️🌈💓💜💜💜

Mňa nevzali na Sk na medicínu (BA a Martin), mala som záchrannú prihlášku na FCHPT... a už som tam aj ostala, lebo ma to bavilo :) a už som týžden Ing. biotechnológie :) neľutujem!

Ahoj Anežko, ráda bych si znovu přehrála Tvoje video o ranním rituálu/rutině, bohužel ho nemůžu nikde najít, je ještě součástí Tvého kanálu? Děkuji za odpověď.

Úžasné video si skvelá ❤️❤️❤️❤️❤️

Jako je to s bakalářským studiem na každé fakultě na UK. Myslím, že jaké jsou tam obory, protože já to nejak nechápu. V každém stupni se vybíra obor nebo jak to je. Děkuje za odpoveď předem :).

Ahoj, jsem ukrajinec, mojé čeština ještě docela špatná, mám B1. Přiští léto budu mít přijímácí zkoušky na medicínu a to mě moc straší😷 Potřebuju se naučit fyziku (špatně ji znám), trochu chemii, protože jsem přeskočil skoro celou 10 třídu ve své škole, a taky nějaký material, který nemáme na Ukrajině protože se učíme 11 let, narozdíl od Evropy. Například, nemáme biochemii ve škole, a všechné bílkové, tukové a jíné materialy se učíme jenom v univerzitach. Ted' se dívam na video, a myslím, jake mám šancí, když se ani češce nepodařilo nastopit z prvního pokusu🤔

Natočíš nějaké video typu: Mám na to vystudovat medicínu?

tak jak ti to dopadlo s nasojuju sondou?

Máme skoro stejné maturitní předměty - já měl Čj + Nj + Bi + Ch..... ale to bylo roku 1994

Nevíte někdo, o kolik tak bodů se většinou na jedničce (všeobecko) posune hranice v doplňovacím řízení? Já se nedostal o 7 bodů:((

super

Ahoj, nemáš představu, kdy probíhá doplňovací řízení? Jestli již po zápisech nebo jen v září? Děkuji moc za odpověď!

Kiez by ma nikdy nezobrali...

mila kocka

A chápu to dobře, že vybírají z modelových otázek?

Ja mám opačný problém. Neviem si vybrať :/ Je ťažké porovnávať zubné a všeobecné. send help

samozřejmě ti moc přeju, že ses na tu medicínu nakonec díky šťastnému osudu (nebo čemukoliv v co věříš) dostala :) ale co bys teda byla bývala šla studovat, kdyby ses byla bývala na tu medicínu nedostala? ;-) a otázka č. 2) jak dlouho ještě budeš muset mít tu hadičku??

Tohle je normálně mučení a totální nesmysl.. proč se musíte tolik šprtat, do podrobna znát každý mm2 těla, nejen česky ale i latinsky.. a výsledek je potom takový, že každý nějaký doktor zná dokonale tu svou oblast, ale schopnost přemýšlet o člověku jako celku.. zcela neschopen.. stejně tak komunikace, další katastrofa.. Celá komunikace mezi mnou a doktory vázla právě na tom, že jsem z nich nikdy nedostal vysvětlení toho co mi je, co dělají ty tabletky a co můžu čekat.. no popravdě, to vás na fakultě ani nenaučí, ale spíše vnutí, výsledek pak nechtějí vidět... já se věnuji studiu svého zdraví, poctivým vnímáním přemýšlením a sem tam pročtení se nějakými skripty, naučil jsem se co se učit.. Potřebuji vědět jak něco funguje, a jak to souvisí s dalšími orgány, co tomu škodí, jak se to chová.. zkrátka funkční a fyziologické informace.. nepotřebuji vědět každý detail, a jeho složitý název.. potřebuji to co studuji především pochopit... pochopit v kontextu celku.. jinak to prostě nefunguje, vidíme to všude.

dneska berou skoro kazdeho, slabe rocniky vs pocet mist na nejruznejsich fakultach.