Zcela chápu, že toto téma je stále nabité emocemi. Myslím, že se to ale bude měnit. Již moje generace (z části) a daleko více mladší generace, které vyrostly bez fyzických trestů, budou moct o tomto mluvit. Upřímně nemám problém o trestech mluvit se svými rodiči nebo s kýmkoliv, kdo se o toto téma zajímá. V tomto pojetí, ale také při jiných běžných životních situacích mi velmi pomáhá uvědomění, že každá reakce je moje vlastní. Vnější podnět a následně vyvolaný vztek, hněv nebo strach mě vede k tomu, že ve mně je nějaká bolest, kterou potřebuji zpracovat. Samozřejmě to je velmi niterní, celoživotní cesta, ale za mě ji mohu jedině doporučit. Jani, opět děkuji za skvělé video a otevření tohoto tématu. Máš můj obdiv a těším se velmi na další video. Tobě i celé rodince přeji krásné dny.

Já bych řekla, že nejen kognitivní disonance, ale i sociomorfní modelování, zvláště tady v ČR, má na akceptaci tělesných trestů vliv