Jan Janků byl skautský vedoucí z Hanušovic na severní Moravě. V květnu 1949 byl zatčen, obviněn z velezrady, prokurátor pro něj žádal trest smrti. Prošel vyšetřovnou v Uherském Hradišti, kde v té době uplatňovali své metody mučení Ludvík Hlavačka a Alois Grebeníček. Janků byl nakonec odsouzen na dvacet let, po devíti letech věznění se dostal na svobodu. Po únorovém převratu byl skauting pro komunistický režim podezřelou organizací. Skautští vedoucí vychovaní v duchu demokracie se navíc často zapojovali do protikomunistického odboje.
V mnoha případech byl trest smrti spojen i s šikanou a utajováním, na které dopláceli příbuzní. Mnozí z příbuzných ani nevěděli, kde se nacházejí tělesné pozůstatky popravených. Byly případy, kdy se odsouzení nemohli ani rozloučit s nejbližšími.Od nástupu komunistů k moci v únoru 1948 bylo z politických důvodů popraveno 248 lidí. Mezi popravenými byli zcela nevinní lidé i protikomunističtí odbojáři, ale i ti, kteří byli k odboji vyprovokováni tajnou policií. Popravováni však byli i vysocí komunističtí funkcionáři, a to kvůli vyřizování účtů ve straně v době takzvaných čistek. Těch bylo popraveno celkem třináct. Za posledního popraveného z politických důvodů bývá považován Vladivoj Tomek, popravený v roce 1960.Nejvíce trestů smrti za celou komunistickou éru padlo v době prezidentování Klementa Gottwalda. Z politických důvodů bylo tehdy popraveno 189 lidí. Za Antonína Zápotockého jich bylo popraveno 47 a za Antonína Novotného 12. Popravováni byli agenti chodci ve službách Západu, protikomunističtí odbojáři, stateční politici jako Milada Horáková, vlastenečtí důstojníci jako Heliodor Píka.