Nádherná úvodní fotka!

Mluvis mi z duse ... presne tohle byl jeden z duvodu proc jsem s jednim byvalym po osmi letech vztahu s tim vztahem sekla. A ikdyz jsem to pak nemela uplne jednoduchy tak jsem mega happy, ze jsem se s nim rozesla a i diky tomu jsem tam kde jsem a ze jsem v tom vztahu nezustala. Proste des .. syndrom mamanek a nic doma delat nebudu.

Já jsem přestal všem vytrubovat, že mě baví umývání nádobí. To je totiž nejrychlejší způsob, jak se toho už nikdy nezbavit... Ano, baví mě to, ale taky to nechci dělat pokaždé. Zvlášť, když ten druhý třeba produkuje nadmíru.

Když jsme se sestěhovali s bývalým, oba dva jsme předtím bydleli s rodiči, a já mu po pár měsících řekla, že by možná tu koupelnu a záchod mohl někdy umýt taky on, tak na mě vyvalil oči a naprosto nechápavě prohlásil, že to neumí… Tehdy jsem málem odpadla ty jo, jak kdybych já to měla v genech. Mě to doma taky nikdo neučil, nikdo mě k tomu nevedl, ale tak proboha, umýt záchod není raketová věda 😂

My s přítelem jedeme péči o domácnost cca půl na půl. Shodli jsme se na tom, že já vařím líp a vůbec je to pro mě přirozený a jednoduchý, takže vařím já a on na oplátku myje nádobí. Máme práce, které nebaví mě a jeho naopak jo a opačně. Když jednou za čas děláme velký úklid, tak si vylosujeme úkoly a oba máme práci :) momentálně jsem na homeoffice a často udělám menší úklid já (umyju koupelnu, vyluxuju apod.), ale hlavně kvůli tomu, že to je pauza od práce. Obecně, ale mohu hrdě prohlásit, že můj muž bordel vidí, zlikviduje ho a nevytváří nový :) vzhledem k tomu, že dlouho žil sám, tak si uvědomuje, že na chodu domácnosti se zkrátka musí podílet všichni, kdo v ní žijí. Navíc měl vzor u svých rodičů, kteří se o domácnost starají také velmi vyrovnanými silami. Řekla bych, že tento aspekt je klíčový. Pokud děti vidí rodinný model mamka=uklízečka + táta=televizní čumil s pivem, tak jim tento model přijde úplně přirozený.

Já jsem se s tímhle naštěstí u nás doma nesetkala, naši to měli vždycky rozdělené a k těmhle konfliktům nedocházelo. K tomuhle tématu mě ale napadly dvě věci... 1) Dodala bych k tomu, že bych rozlišovala věci, které jsou potřeba udělat a které být potřeba nemusí. U věcí, které jsou potřeba udělat, aby člověk nežil v chlívku, jasné, tam je to za mě potřeba dělit tak jak si ten pár domluví - nemusí to být 50/50, může to být jakkoli, kdy budou oba spokojení. Ale co ty věci, které nejsou potřeba dělat? Typu každý druhý den utírat všude prach, muset mýt nádobí vždycky okamžitě po jídle apod.? Zkrátka něco, co vyžaduje jen jeden partner, ale druhý by to nepotřeboval. To je podle mě taky náročné téma a vlastně nevím, jak se k tomu postavit. Ráda bych řekla "tak když to chceš mít takhle, tak si to udělej sám" to může fungovat třeba v práci nebo mezi kamarádama, ale v partnerském vztahu si tenhle přístup nedokážu představit. Věřím, že to může být velká třecí plocha v tom vztahu a nikdy mě nenapadlo, že komunikace ve vztahu obnáší i takovéhle "prkotiny", které pak ale můžou udělat velký problém. 2) Možná to s tématem nesouvisí úplně úzce, ale co mě třeba hrozně rozčiluje je, když (taky se chci vyjádřit nějak PC, ale zkrátka takhle to vidím u většiny) holky využívají kluka k nějaké práci, kterou samy nechcou dělat/je pánská. Taky neumím přivrtat poličku a poprosím kamaráda, aby mi s tím pomohl, to nemyslím. Myslím to, když pravidelně holka přijde, že potřebuje tohle a tohle a má nulovou snahu to zkusit prvně sama. Jedna kamarádka pravidelně už několik let prosí svého kluka, aby jí vycouval s autem. Možná za to může moje přehnaná emancipace (lol) ale štve mě to ze dvou pohledů - první je, že podle mě je to taky příklad weaponized incompetence, což je nefér a hloupý vůči tomu borcovi, který jí s tím pomůže a ten druhý je, že to pak akorát podporuje stereotypy "dívky v nesnázích, které potřebují silného muže, aby je zachránil" a stereotyp v čem jsou ženy dobré a v čem ne. Každopádně díky za video, které mě přinutilo přemýšlet nad věcma!

Tak tohle bylo přesný doslova

Zažila jsem a za mě nic z toho co popisuješ (plány, appky) nefungovalo. Všechny prosby, vysvětlování, plány jak povinnosti rozvrhnout, prakticky přehnané chválení když něco partner jednou za čas udělal, v domnění, že ho motivuju, nic z toho nezabralo. Za mě to byla jen naprostá ztráta času, který jsem v tom vztahu strávila a měla jsem odejít dřív. Pokud někdo nemá vštípené, že uklízení a celkově péče o prostor, kde žije, je samozřejmost a ne něco extra ("umyl jsem TI nádobí a uklidil jsem TI koupelnu), tak tam asi nepomůže nic. Tam je jen chlap, který nechce partnerku, ale domácí spotřebič a další verzi maminky. Vychovávat budu pouze svoje dítě, pokud ho budu někdy mít, ale rozhodně ne partnera. "Ale moje mami tohle všechno dělá" no jo no, ale já nejsem tvoje maminka. :)

U nás jsme to řešili moooockrát. Po roce společného bydlení máme rozděleno takto: pondělí pereme (kdo je dřív doma, dá prát, druhý pověsí). V pondělky si oba dva dáme 5 minut péče o jakékoli místo v bytě (šuplík, polička, bordel kolem postele, cokoli). V pátky než odjedeme na víkend pryč: vysát, vytřít, umýt koupelnu a záchod a utřít prach. Koše vynášíme tak, jak je třeba (většinou jednou týdně). Není to ideální, často se stane, že prostě nestíháme, musíme odejít dřív a tak se něco vynechá. Ale naštěstí už máme za sebou takovou jednu ,,hádku", která v partnerovi vždy evokuje, ať se mě raději zeptá, jestli a co přesně má udělat, než abych mu pak řekla, že nic neudělal (chápete, ne? :D). Každopádně ohledně nákupů- mám pocit že furt kupujeme to samé dokola (u nás klasický nákup 4 housky, šunka, sýr, zelenina, maso) - to nakupuje partner. Cokoli v domácnosti potřebuju navíc, tak buď to stejně stihnu nakoupit třeba po cestě z města, nebo si dáme v smskách vědět na co kdo má chuť a co bychom potřebovali. A pak jdeme na nákup spolu a samozřejmě se to neobejde bez nakupování naprostých kktin, které máme ve špajzce ještě rok :D. Takže tak. U nás bývá bordel, ale jak se domluvíme, že ,,je čas", tak fakt jdem a děláme vše spolu. A plus ještě jedna geniální věc: když já vařím, ty uklízíš. A tímhle se můj přítel taky naučil o dost líp vařit, je to taková finta pro mě :)

Musím povedat že mám šťastie že som sa s tým skoro vôbec nestretavala ako malá doma a ani teraz v manželstve, dôležité je pre mňa aj si uvedomiť že nie všetko sú len domáce práce, ale rovnako čas a silu zaberajú aj práce okolo auta, účtov, bytu, ktoré zas ja neviem a robím omnoho menej ako môj manžel ..občas mám pocit, že kuchyňa je len na mne (čo je fakt len pocit :D ) ale potom keď si k tomu sadneme a rozprávame sa, vidím, že muž zase robí veci ktoré by mne ani nenapadli že treba, lebo som ich nikdy nerobila ..za mňa je zásadná komunikácia, všímanie si a ocenenie toho druhého :) ale samozrejme, musia sa obaja zapájať , oceniť sedenie na gauči moc nejde :D

No je to prekérní téma 🤷‍♀️ Myslím, ale že mladší generace dívek už si to nastavuje lépe. Já to mám zase nastavené lépe, než moje máma, ale stále to z většiny leží na mně.

My tuhle "taktiku" používáme na manželovu maminku, kdyz ac to udelame sebelíp, tak je to špatně - tak ze sebe udelame "debily", at nam ukaze jak to presne chce. Kdyz po nas neco chce, tak at nam da presny zadani, jak rika manzel ajtak. Diky nemu jsem se naučila přesne rikat co a jak chci. Jednou jsem mu rekla ať uklidí byt. Nahazel veci do krabic, pod postel...podle nej to bylo uklizeno. Teď mu řeknu, ať umyje zachod, vysaje, vytře, da nadobi do myčky, tu zapne, umyty nadobi uklidí... To samý když si jdu objednat jídlo. Na co mám chuť? Obsluha mi nevidí do hlavy, nevi co mam rada a co nejim. Takže si objednam salat bez sýra a kuřecího masa, cappucino ze sojovyho mlika a sodovku. Z 99% dostanu to, co chci. Ve vztahu to je všechno o komunikaci. Podle nekoho je manžel natvrdlej. Nekdy me taky dokaze vytočit, ale nese si, jako já, hodně bloků z dětství, takže je společně odstraňujeme a budujeme společně naši domácnost k vzájemny spokojenosti, aby to nebylo jen na mě. Žít s ajťákem není uplně easy ale když člověk pochopí jejich svět a uvažování, tak se to dá zvládnout. Ono ani se mnou to není uplně lehký, dělat ve vlaku je taky "diagnóza" 😂😂

dobre ze o tom zacinas online mluvit i tady u nas. jeste jsem na tohle tema u ceskych tvurcu/kyn nenarazila ❤️

Já si myslím, že tohle je hodně ve výchově, na chlapečky není vyvíjen v domácích pracech takový nárok jako na holčičky. Teď aktuálně doučuju, mohu si to z pohledu třetí osoby jenom potvrdit. Holčičky co ještě nemají občanku jsou v komunikaci a praktickém životě mnohem schopnější (už samotné domlouvání termínů, co potřebují probrat apod.), u chlapečků (kteří třeba tu občanku už mají) to všechno zařizuje často maminka. Když jsem byla na Erasmu ve Skandinávii, naše koleje si vedly webové stránky. Na nich byly vyloženě video návody jak vyčistit záchod, jak umýt kuchyňskou linku, jak vyměnit žárovku, jak si vyprat. Tam se nemohl vymlouvat nikdo, že neví jak se co dělá.

Já si v každým předchozím vztahu musel dělat všecko sám (radši), bo moje drahý polovičky to dělaly strašně neprakticky nebo to neuměly. To mi ale bralo taky energii. A pak se mi to leckdy z toho důvodu prostě nechtělo dělat. Aktuálně žiju naštěstí s dospělou holkou, která není rozmazlenej línej froc :)

Já myslim, že se tenhle jev netýká jen domácích prací. Jsem typ, co dovede leccos zařídit a mám tah na bránu. Proto na mě lidi z rodiny přehazují např. výběr dárku pro kohokoliv, zarezervování čehokoliv atd. A důvod zní: no ty to umíš úplně nejlíp, já to tak dobře neumim. Vždycky je jen na mně, abych si vyhodnotila, jestli se mi vyplatí se tím zabývat, nebo ne…

Jak jsi říkala, je to strašně o kompromisech a je třeba si uvědomit, že bohužel ne každý byl vedený k samostatnosti. Jako samostatnější (tj. bez problémů se o sebe postarám bez partnera) musim taky mít trpělivost, nejdůležitější je pro mě snaha. Pokud mám vysoké nároky, musím udělat kompromis a slevit, pokud něco neumím, musím také vystoupit z komfortní zóny a naučit se to (včetně všímání si a plánování ☝). Přesně, jak zaznělo ve videu - klíčem je komunikace 🫂

S tímhle mám bohuzel dost nemilé zkušenosti, již nikdy více 🙈 ze začátku byl ex zodpovědný, ale brzy jej to přešlo... Oblíbené věty/chování mého bývalého: Já na to přeci myslím, nemusíš mi to říkat znovu, je to otravné (střídáno s "když ty jsi mi to nepřipomněla"). Však já uklízím když mne nepořádek trápí, pokud ty to potřebuješ mít uklizené tak to je tvůj problém. + Když já to nevidím. My nemáme už XY? Achjo (v překladu "měla jsi na to přeci včas myslet a koupit to"). Já ale nemůžu vědět, že máme na víkendy plány, proto se tě ptám (měli jsme sdílený Google kalendář, do kterého mohl vždy nahlédnout, ale bylo snazší mi zavolat). Díky, že jsi mi připomněla narozeniny a oslavu XY. Ale nestíhám koupit dárek, mohla bys pro něco zajít? Jojo, však já vytřu, nech to (poslední 4 měsíce než jsem se odstěhovala vytřeno nebylo). A kde a v kolik mám být? (Informace byla v konverzaci o pár zpráv výše) Co budeme vařit? (=Něco vymysli a nakup, pak to uvařím) Proč si stěžuješ že je v kuchyni nepořádek? Buď ráda že jsem uvařil. Ne, nemohu nádobí průběžně naskládat do myčky zatímco hrnec bublá, musím u toho stát 100% času. Jej, pardon, ona ta myčka byla zapnutá, to jsem nevěděl, tak aspoň že nic nevyteklo (myčka svítila na zem když běžela) Proč bych tu pánec myl hned, když není potřeba a nepřekáží? Jen ji nech odmočit (tzn. zůstane tam dokud ji nebudu já potřebovat) Velmi oblíbené téma sporu bylo praní 😅 "Ale já nemám v týdnu čas prát. Večer přijdu pozdě a nestihl bych to pověsit. Odložený start nebudu používat, co kdyby pračka vytekla. Nastavit ji ráno, aby doprala v 8 večer když uz budu dávno doma? Tomu odloženému startu i tak nevěřím, co kdybych se někde zdržel. Že je plný koš na špinavé prádlo si stejně všimnu pouze ráno a to není čas to dát do pračky a večer na to zapomenu. A kdybych koš přesunul doprostřed chodby abych si večer vzpomněl, tak mi bude ráno překážet. A po práci stejně potřebuju svoji chvilku na relax, ne hned jít něco dělat." Topovka pak - Jak to, že si zase stěžuješ? Jak jako zničené prádlo? Vždyť jsem výjimečně vypral a i to pověsil. Měla bys být ráda, že jsem si na to našel čas a ne si stěžovat (dal to na balkon uprostřed léta a nechal to tam viset 4 dny, takže tmavé tričko bylo z půlky průsvitné od sluníčka a letělo do koše) Pro vysvětlenou - já byla pondělí až pátek kvůli škole a dvěma pracem v jiném městě, on byl doma a jediná jeho povinnost bylo dojít na 8 hodin do kanceláře. A přivstat si, aby měl volné odpoledne alespoň v pátek když jsem přijela taky nešlo. A stejně na mne po příjezdu čekala plná myčka špinavého nádobí, do které stačilo dát jednu skleničku aby se zcela naplnila. Bohužel se to nabalovalo postupně, ze začátku vztahu dělal úplně všechno a ještě mi bral věci z rukou, že je udělá sám. Leč postupně a plíživě to začalo gradovat, plný rozsah mi došel až zpětně po rozchodu 🤷🏻‍♀️

najhorsie je to za mna v praci ked mi poslu cloveka, ktory evidentne robi vsetko tak pomaly a naschvál zle ze ja robim pomaly za troch, tak potom poviem nech tu osobu neposielaju lebo nechcem aby bola platena za nicnerobenie a radsej to odriahnem sama

Radsi bych byla sama, nez abych nekomu delala sluzku/matku. Bohužel, nektere zeny toto chovani casto samy podporuji. Tolik pripadu, kdy par spolu jeste ani nebydlí a uz ona jemu tridi satnik, nakupuje trencle, uklizi, zajistuje teple vecere atd. U starsich generaci se nedivim, ale u lidi meho a mladsiho veku je mi z toho uzko.

tak dekujem :D

Ještě že se doma střídáme a na všem se domluvíme 🙏 Nemám problém vyprat, uklidit atd., ale dostat vrtačku do ruky, tak si můžu rovnou zavolat rychlou (o řízení auta nemluvě 🤭)

V podstatě souhlasím, i když mě se to zrovna netýká. Na mě ale pořád zase vyskakují různá videa o tom, jak se partneři musí střídat v domácích pracích a tak... jenže vůbec nikdo už tady neřeší, že péče o společný majetek není jen úklid a vaření. Já to třeba mám tak, že manžel řešil všechny věci ohledně bydlení - volání řemeslníků, neustále hromada reklamací, placení účtů a kontrola faktur, stará se taky o zahradu a pokud jedeme někam autem, většinou řídí on. Takže pokud bych po něm ještě chtěla, aby uklízel nebo se staral o jídlo, to už by mi z mé strany přišlo jako drzost. :D Nám to tak vyhovuje. Samozřejmě každý to má jinak, ale někdy mě uráží, když se lidi vyjadřují, jak kdyby ženy jako já byly jen nějaké "služky" svých manželů...

Manžel mi pomáhá v různých věcech, ale na umívání záchoda mi řekl, že ho to nebaví ☺️. On si fakt myslí, že mě to baví 😂.

Tohle je přesně můj přítel když mu řeknu že by mohl umýt někdy koupelnu on,,Ty to umíš líp,,🤦‍♀️😃

Ten můj je na to levej opravdu. On to nepředstírá. Ale i tak se do pomoci pouští a to fakt nechceš. 😮😂 A mám jeden postřeh. I když se to celý život učil, tak to věkem opět neumí!!!! Škoda vynaložených nervů s učením. Komu není z hůry dáno, bude blbej navěky. 😂

jj to je věčný problém, já ten bordel nevidím. Bohužel sice nastavení na úklid mám poměrně vysoko. Ale zabírá jen to je se zatnout nechat to dojit do někam a pak se to uklidí společně. A časem se už postupně děje jj uklidíme už ten bordel vidím. postupně pomalu brrr ale funguje. Tuhle neděli jsem se dočkala dokonce toho že samotný uklidil skoro celý byt. takže jj trvá to ale hybe se to.

Já jsem třeba pořád dokolečka musela učit přítele jak se zapíná pračka. 😅 Pak jsem si z něho začala dělat srandu, že je akťák a neumí se naučit takovou prkotinu. 😂 Od té doby se více snaží. Jinak dřív byl zvyklý, že mu vše uklidila jeho šikovná mamka, takže první roky s ním byly těžké, když jsem po něm taky něco chtěla, tak si stěžoval, že si připadá jak nějaká popelka. 🤣 Jako myslím, že by mohl pořád dělat více věcí, ale dělá aspoň něco sám od sebe než nic a po 7 letech přestal u toho převracet oči a být tak protivný. Tak aspoň nějaké pokroky tam jsou. 🙂 Ale třeba kamarádky je mi líto, kdy na ní i po letech přítel pořád úplně sere a ona už je z toho nešťastná. Ještě do toho jeho mamka na ní ať si udělají dítě, tak jí rovnou otevřeně řekla, že s jejím synem by ještě dítě už fakt nezvládala.

Mluvíš mi z duše... Manžel mi pomáhá často, ale jen když mu dám přesné zadání, které taky stojí z mé strany nějakou tu námahu. Horší je to ale s jeho dětmi, které jsou ve střídavé péči. Jejich matka je bordelářka, jim se u nás samozřejmě s ničím pomáhat nechce, a tak je jejich nejlepší taktikou ze sebe dělat neschopný chudáčky, kteří bordel jednak nevidí, a jednak ho neumí uklidit... Hlavně bordel, co udělali sami, samozřejmě. Na začátku jsem to celkem zvládala a doufala, že se to změní... No ani po x letech se to nezměnilo, jen jsem z nich někdy spíš už na prášky 😅😅

Pokud se žena postaví do role "tohle je moje domácnost", tak co s tím? :) Pokud je to "naše domácnost", tak ať pracují oba rovným dílem, nebo ať si to rozdělí tak, jak jim bude vyhovovat. Ale když tě k ničemu nepustí, všechno je špatně (i když se snažím), tak je tahle hezká teorie nerealizovatelná.

Souhlas. Ma to ale i druhou stranku veci - nekdy je zena proste presvedcena sama, ze to udela lip. A i kdyz se druhej snazi, je to malo a stejne ho sp**ca ze to neni dobre. To pak i demotivuje… takze holky pozor na to. Sama vim, ze nechtene proste obcas kritizuju a je to zbytecny. Kolikrat si to ani neuvedomim.

Zášť ide z Teba, zášť... Želám ti Hani, aby si našla pokoj na duši. Uľaví sa ti...

S domácimi prácami sa delíme . Partner sa stará o drevo a oheň a ja varím a umývam riad 😊