Moc prosím, přes co hledáte levné chatky? Někde jste to už zmiňoval.. ale nemůžu najít 🫣děkuji!!!
@vojtechpasa76772 күн бұрын
Co o tom víš? Já se hodlám do týdne zabít a všem to uleví. Tak to prostě je. Nevím přesně kdo jsi, ale nemluv o pastech, asi jsi v žádné nebyl. Tak sbohem
@duchnadvodami17967 күн бұрын
Osvědčilo se mi zhluboka dýchat, když mne bolí hlava. Většinou to pomůže ....... Dříve jsem si musela vždy vzít "prášek". Děkuji moc za tato videa pana Kvapilíka (o dechu p. Rostislav Václavek) DÍKY
@TheBrabora7 күн бұрын
Meditace ❤
@enug_12goxon-4b215 күн бұрын
Souhlas. 👍
@marketabastlova722619 күн бұрын
Markéta krásné video ❤😊🎉
@marunabreberkova477323 күн бұрын
Smutný, když ani vlastní rodina radši neví, že s něčím bojujete... 🤷♀️
@zivotsepsem60124 күн бұрын
Chodila jsem k jedné psicholožce byla nepříjemná vždy když jsem od ni odcházela víc zdeptána jednou jsem ji svěřila s problémem a ona mě odsoudila a můj stav se po sezení více zhoršil po skušenosti s ni mám strach svěřovat se ostatním obavy že mě nepochopi a odsoudí . Škoda že není víc lidi jako vy
@lidakucerova24 күн бұрын
Já moc doporučuji stránku Cesty domů: Je smrt školou povinná? Mají různá školení, brožurky a tak dále. Také z pozice učitelky v MŠ doporučuji knihu: Anna a Anička. Dále stránku Zipyho kamarádi. Jak již říkáte ve videu, je důležité to s dětmi probrat, jakkoliv, nebát se to otevřít na dušičky a další dny. Nevynechávat například den matek po úmrtí matky a tak dále. A to platí pro rodiče i učitele. Děkuji za otevírání tabu témat.
@alenavranova299926 күн бұрын
Filípka smích to rozsekal.Jako jste super. Filípek je díky Vam a vaší paní pohodář.😊
@veronikamacova236727 күн бұрын
Jeee s tím západem slunce… nádherný okamžik ❤
@adelasvoncinarovaАй бұрын
aj to s tym zapadom slnka bolo super,ze Filip si vlastne spomenul ze par dni ci tyzdnov pred tym zazil to iste, a vie sa k tomu v mysli vratit, to je nadherne.
@adelasvoncinarovaАй бұрын
paneboze, to je nadherne, ze ten mali filip moze za vami prist a fakt povedat ze ho to brusko boli, a vy nad tym nemavnete rukou akoze: "aaa nevymyslaj." tak to je skvele, lebo v tom dietati sa ta dovera k vam ako rodicom buduje a ked bude mat 15 tak pride aj s niecim vecsin nez len v uvodzovkach obicajnou bolestou brucha.
@tomaskvapilik277325 күн бұрын
Upřímně si nedokážu představit nad něčím mávnout rukou...všechno od dětí je pokus o komunikaci, někdy je potřeba zkoumat víc, někdy míň, ale vše je důležité
@adelasvoncinarova24 күн бұрын
@@tomaskvapilik2773 chcela by som aby bolo ovela ovela viac takich rodicov ako vy, a tym aj ovela viac deti so stastnym dectvom, ktore nebudu za 20 25 rokov hovorit o tom, ako zle sa mali, ale vyrastu s nich uzasni ludia.
@adelasvoncinarovaАй бұрын
to je presne ono, dokim v detoch je ten zapal, ta energia, tak je to super. akonahle sa dostanu do skolky, a nebodaj skoly, tak je koniec detskej energie, tam sa to zabije uplne vsetko.
@doubravkaklementova6191Ай бұрын
Já mám zkušenost, že míru připravenosi pozná člověk skrze otázky. Když se dítě (ale vlastně kdokoliv) ptá, je připravený slyšet odpověď. A když sama hned nevím, jak odpověď naškálovat nebo kde začít, otočím tu otázku na druhou stranu - "A co si o tom myslíš ty?/Jak nad tím přemýš?" Potom už je to mnohem jednodušší. Děkuji za toto video. ❤️Velmi s ním souzním. Také mě pošťouchlo k tomu si zase více všímat.😉😀
@tomaskvapilik277325 күн бұрын
Ano, to je dobré kritérium - kladení otázek 👍
@vitezslavskorpik746Ай бұрын
Jen reakce fyzika k začátku. Doplňování matematických řad je spíše cvičení z psychologie než z matematiky. 🙂U každé konečné řady může být totiž následující číslo naprosto cokoliv a samozřejmě to lze napsat i vzorečkem. Dám svůj oblíbený příklad. Máme řadu 1, 2, 4, 8, 16... jaké je následující číslo? Většina lidí by řekla, že 32. Já tvrdím, že jde o 31. Které řešení je správné? No obě samozřejmě. 31 je to v případě, kdy se ptáme na kolik oblastí rozdělí kruh spojnice n bodů. Pro n = 1 je to 1 oblast, pro n = 2 jsou to 2 oblasti, pro n = 3 jde o 4 oblasti, pro n = 4 dostaneme 8 oblastí, pro n = 5 dostaneme 16 oblastí a pro n = 6 je to 31 oblastí.
@lenkad95Ай бұрын
Hezký den Tomáši, poučné video jako vždy. Sleduji hlavně Vaši paní, jsme tak ve stejném věku. Máme dvouletého syna. Můj taťka zemřel v mých 25 letech, už to bude 4 roky, náhle na covid. Neumím si představit, až se bude syn ptát, jak mu to mám vysvětlit. Zatím nemluví moc, myslím třeba za rok, dva.. Sama se s tím pořád srovnávám a vůbec nevím, jestli se s tím někdy srovnám. Zemřel za tři týdny v nedožitých 60 letech. Hlavně jsme měli hrozně hezký vztah, vnoučat se nedožil, takže o to je to horší. Myslím na něj několikrát denně. Teď čekáme druhé miminko, takže o to víc na něj myslím.
@veronikamacova236727 күн бұрын
Dobrý den, dovolím si reakci na Váš dotaz. Naše zkušenost. Měli jsme babičku v domově seniorů, byla už jen ležící, už téměř nereagovala. Chodili jsme za ní i s tehdy 2,5letou dcerou. Dneska je jí 3 a kousek. Babička většinou spala, ale i tak, vždycky jsme jí pozdravili, něco málo povykládali. Malý jsme říkali, že babička odpočívá, ale přesto nás slyší. Pohladili jsme ji, rozloučili jsme se. Pak umřela. Malý jsme řekli, že lidi se prostě narodí a jednoho dne zase zemřou. Všichni a je to tak přirozené. Bere to jako naprostou samozřejmost, občas si o tom ještě povídáme, že lidi zestárnou a umřou(jiné varianty zatím nenabízíme). Často říká, že babička je v nebíčku a maminka plakala, když zemřela. Ale není to v tom jakoby žádná emoce, smutek, vztek, nic. Je to pro ni fakt jako že ráno vyjde sluníčko. Asi bych se nebála o tom mluvit, klidně i že to pro Vás nebylo snadné atd. To zvládnete ❤
@tomaskvapilik277325 күн бұрын
Myslím, že v tom, co píšete, je už obsažená odpověď. Prvním krokem je, abyste se se smrtí srovnala Vy sama. Dítě v tom nejasném, ohrožujícím tématu, potřebuje pevný břeh v podobě rodiče. Pokud cítím, že v tom sama se sebou nejsem pevný břeh, pak doporučuji například vyhledat terapii a sama na tom zapracovat. Zdaleka nejen pro syna, ale pro sebe samotnou.
@eliskagrusova4365Ай бұрын
Podle mě se nedá úmrtím projít bez zranění protože už jenom to oznámení je dost velký zranění.
@tomaskvapilik277325 күн бұрын
Zde si nejsem jistý, jestli to chápu. Samozřejmě, že úmrtím někoho blízkého nelze projít bez zranění. O tom myslím nemusíme diskutovat. Pozornost směřuje k té komunikaci o smrti (tedy i k oznámení). Není snadné komunikovat o smrti, ale je důležité tu cestu hledat. Část videa byla hlavně o tom, že mlčení o smrti může způsobovat dítěti velkou zátěž, protože se plácá v něčem, kde se nemá čeho chytit, nikdo nenabízí pomoc, strukturu, oporu. To je pro dítě hrůza.
@Mari-kn6iiАй бұрын
Tenhle přístup ke vzdělání je strašně fajn. Teď jsem v osmé třídě a před půl rokem jsem přešla na domácí výuku. Škola mě zadupala do země. Chápu, zní to divně - základkou si prošel každý. Ale u nás ve škole byly denně přítomné fyzické tresty (když jsem s tím učitele konfrontovala, poslal mě za ředitelem, který to schoval za humor... stejně ignoroval i rodiče, dokud nezavolali inspekci :)), rasismus, nacismus, homofobie. Mám dobré známky a učitelé prostě vyžadovali výkon. Docela brzo přišlo sebepoškozování a lehký syndrom vyhoření (ve 13ti letech...). Třeba je někdo kdo to potřebuje slyšet jako já tehdy. Nebojte se změny! Teď se učím převážně sama a mám čas věnovat se věcem, které mě baví. Rodiče, prosím, zajímejte se o to, co se vašim dětem ve škole děje a nepodceňujte to. Mně by to tehdy dost pomohlo...
@alenavranova299926 күн бұрын
Domškoláctví je fajn.Dcera ho měla poslední půl rok v devítce - důvod učitel ve škole a beznaděj při jednání. Prostě totální zmar. Ale dceři ten půlrok velmi pomohl. Dnes ukončila první rok na oboru masér s vyznamenáním a pohodou. Praha jí vzala pod svá křídla.🍀🍀🍀
@ingridlaskova187824 күн бұрын
@@alenavranova2999 Ale není to pro každého.
@RakyPakyАй бұрын
(aj) Vďaka tomtuto videu som zbalil svojich 2 synov (2 a 4) a vyrazili sme na chatu. Užili sme si to parádne, ale mám pocit že po 3 dňoch s deťmi osamote som zrelý na psychoterapiu :D.
@tomaskvapilik2773Ай бұрын
Možná je to nadsázka, možná ne, nevím. Ale pokud chápu správně, jak to s psychoterapií myslíte, tak to značí, o kolik víc času byste s dětmi o samotě měl trávit...
@monikabekova728Ай бұрын
Ok.
@jirkavagner1416Ай бұрын
Telefon a trávení času na něm . A vztahy .
@marketabastlova7226Ай бұрын
Markéta Bartlová krásné video 😊❤
@karolinaburesova19312 ай бұрын
Tome,sleduji Vaší tvorbu i Katky delší dobu.Mám i Vaší knihu.Chápu,ze pro někoho už to téma "táta sám na víkend s detmi" může být rebelské a provokativní..protože preci "dítě mají oba a mají se starat oba"..a "proč si ty děti tedy pořídili"atd. atd.atd.Kéž bychom všichni vždy meli síly žít hlavně podle sebe a vykašlali se na soudy okolních lidí,kteří neznají náš životní kontext/příběh.. A tatínek,který "nezvládá" přebalování?...Naskakuje mi tady "typická" odpověď..."otec je živitel,musí si doma a o víkendu odpočinout..."toto je přeci práce matky"...apod.Opět životní scénáře,které roky posloucháme a nekdy zjistíme,ze podle nich zijeme,i kdyz vlastne ne vždy chceme..(možná to tak i viděl doma jsko malý kluk)..nebo je "vytáhneme jako "krabicku poslední záchrany" třeba při hádce s partnerem či v rodině.Mění se společnost a meni se logicky i rodinný život,podpora širší rodiny tady často není..oba rodiče,ale současně "musí" oba pracovat...ta zátěž pro oba rodiče tady je často vetší,kdyz není podpora "třetí nerodičovské" osoby z rodiny.Ano,je tu i placené hlídání,což je super někdy,ale to není rodina.Logicky si dnes musime hledat cesty,jak žít dnes a dost možná je to v něčem úplně jinak,než dřív...Hlavne si ty cesty hledejme sami a neptejme se o "svolení".Ano..můžeme dělat cokoliv nás a naší rodinu činí štastnými..i když to není zažitý vzorec,ktery zná každý a je tady treba 60let😉👍.Těším se na další podobná inspirativní videa.Děkuji🙏☀️💜
@hajeckycyklista12402 ай бұрын
už od narození, máme čas společný a pak každý sám s naší dcerou a je to bomba!
@marketaurbankova81092 ай бұрын
Skvělý přístup k dětem! A málokde se vidí v rodinách. Vždycky mě ale trochu rozesmutní. Doma mám dvě malé děti a jsem na ně sama. Jejich táta zemřel před 3 roky a obě rodičovské role jsou teď jen na mě. Roli táty by mohli zastávat dědečkové, ale ty nefungujou.
@michaelacermakova64222 ай бұрын
Díky za zmínku o rodinné terapii 😊 Jako brzo rodinná psychoterapeutka oceňuju! Jinak samozřejmě souhlas, ono není pak jen dva přístavy potřeba, ale vlastně od Neufelda "vesnici" vazeb vztahů s dospělými 🙏 U nás se to naštěstí zatím krásně daří, i homeoffice někdy manžela tomu hodně pomáhá.
@veronikamacova23672 ай бұрын
Tome, není video od Vás, které by mě neoslovilo, nedonutilo zamyslet se nad věcmi trochu jinak. Velké díky za toto video, které ač by mohlo vypadat, že nic jiného už nepřinese, tak naopak! Zase jiný vhled i do situací, které už třeba zažíváme a praktikujeme. Už teď se těším na další a přeji hodně krásných budoucích zážitků s Vašimi dětmi 😊
@tomaskvapilik27732 ай бұрын
To mě moc těší 🙏
@alenmary34352 ай бұрын
⭐*S*U*P*E*R*⭐ 🍀🦋 🙋♀🌞
@magd1cka2 ай бұрын
Bylo by to asi v pohodě, kdyby to bylo oboustranný. Nevybavuju si situaci, kdy by Katka jela s dětmi někam bez tebe. Potom mi přijde, že je dítě nucený rodiče rozdělovat a říkat "s tátou to je lepší/ s mámou je to lepší". Měla jsem to tak já jako dítě.. s mámou moře a s tátou hory. Někdy mi přišlo líto toho druhého, když jsem cítila, že s druhým to bylo lepší
@terezavarysova33262 ай бұрын
Už o tom párkrát spolu mluvili... Katka tráví s dětmi hodně času bez Tomáše přes týden v Praze. Tomáš je pak bere na výlety, protože i on sám rád dobíjí baterky mimo domov, zatímco Katka naopak dobíjí doma :). Přijde mi právě krásný, jaký balanc dokázali najít tak, aby byli všichni spokojení :). Myslím, že není špatné, když děti zažívají s každým rodičem něco jiného.
@tomaskvapilik27732 ай бұрын
No je to oboustranné. Ten rozdíl je hlavně v tom, že Katka sdílí obecně méně věcí. Takže je třeba celý den s dětmi venku, ale nikdo o tom neví, i když třeba teď celodenní výlet do dinoparku sdílela třeba.
@magd1cka2 ай бұрын
@@tomaskvapilik2773 nevím či se dá srovnávat výlet na chatu do hor s hřištěm před barákem. Pokud to funguje, tak máte štěstí.
@adelaryvolova19872 ай бұрын
Krásné video, díky za to!
@katerinamestekova23022 ай бұрын
Kéž tohle jednou nebude výjimečné! Skvělé video! ♥
@evazpevak16442 ай бұрын
Co se potom v životě děje s kluky, o které otec nejeví zájem v rodině nebo těmi, které jsou vychováváni matkami a otec nechce platit ani výživné ? Jsou matky, které je naučí měnit žárovky, něco přivrtat, zašroubovat, posekat trávu atd. .... ale .....
@tomaskvapilik27732 ай бұрын
Na to není jednoduchá odpověď. Z mé zkušenosti se to prázdné místo v sobě snaží celý život nějak zaplnit (a týká se to stejně kluků i holek) - jinými vztahy, prací, touhou po uznání, pozornosti. Ta adaptace může být opravdu různá.
@petramazakova77642 ай бұрын
Zdravim. Dekuji za odbornější osvetu, kterou delate.❤ Ocenuji, jaky format jste zvolil k osloveni veřejnosti. Rada vase videa sleduji, obzvlast ty zaměřené na rodičovstvi. Dekuji za vasi praci. PM
@dagmarpecina90862 ай бұрын
Krásný večer, Tomáši a co byste poradil v rámci rodiny, kdy žijeme matka + syn (z 1. vztahu), otec + syn (z 1. vztahu)? Jak se pokusit o to, aby to v rodině proudilo jak popisujete, prosím? :))
@tomaskvapilik27732 ай бұрын
A jak je to dlouho, co jste takto jako “nová” rodina spolu?
@dagmarpecina90862 ай бұрын
@@tomaskvapilik2773 Děkuji Vám za rychlou reakci. Žijeme takto společně 5 let a řekla bych, že vztahy se spíše zhoršují. Kluci jdou do puberty, mají vlastní názory a s manželem občas kohoutí zápasy. Já bych ráda přinesla laskavost, lásku a harmonii :)) Ale nevím jak na to?
@tomaskvapilik27732 ай бұрын
@@dagmarpecina9086tam může hrát roli spousta věcí i z minulosti..nicméně pokud bych se držel linky tohoto videa, podpořil bych, aby děti trávily čas i jednotlivě s každým rodičem. Harmonie v některých fázích není dosažitelná.
@dagmarpecina90862 ай бұрын
Moc Vám děkuji za Vaši odpověď a pohled na naši situaci. Pomohlo mi to:)
@blankanovakova26102 ай бұрын
A co, když to dítě prostě otce nemá.Tak je meněcenné.Prostě nemá.
@tomaskvapilik27732 ай бұрын
To není zase tak neobvyklá situace. Většinou si v průběhu vývoje to dítě samo hledá nějakou komplementární vztahovou osobu a pokouší se k ní přimykat. Někdy je to děda, strejda, trenér. I když je to třeba dočasná, může splnit funkci.
@blankanovakova26102 ай бұрын
@@tomaskvapilik2773 U nás syna učil mužské práce děda (můj otec).Za což mu budu vděčná do konce života.Bral syna na hory,učil lyžování.Mužský vzor měl.Jen jsem vždy říkala věci jak jsou Nikdy nelhat.Přizpúsobovala jsem to ohledně věku, dítěte.Dnes je mu 22 let,a studuje medicínu 3 rokem.Vychovala jsem ho sama.Je z něho skromný ušlechtilí mladý muž.Jinak děkuji za odpověď.
@mariberi95522 ай бұрын
Moc díky, naprosto souzním. Díky za to, co děláte a že povzbuzujete ke správným věcem. Dnešní svět je tak bolavej...rodiny rozpadlé, děti nešťastné. Vidím to všude kolem sebe. Takže super, pokračujte. Ať se daří celé rodince....
@tomaskvapilik27732 ай бұрын
Děkuji moc 🙌
@annievej2 ай бұрын
Hlavně v budoucnu se děti budou rádi vracet k rodičům a vzpomínat jaký měli i díky tomu krásný dětství, občas se přistihnu jak tiše Filípkovi a Jůlince závidím, ten čas strávený s tátou bohužel jsou tátové, kteří ani nevědí co znamená být táta..
@JanaPalickova-xm4lt2 ай бұрын
Řekla bych, že chápu proč je důležité, aby děti trávily společný čas jen s tatínkem. Nicméně si myslím, že toto je hodně individuální. Kdysi jsme taky zkoušeli, dětem bylo líto, že tam nejsem s nimi a já měla pocit, že mi něco uniká (pití vody ze studánky, opekani špekáčků plus vše co tam dělali). Myslím si, že to, aby trávila spolu čas rodina je možná ještě důležitější…🙂👍
@tomaskvapilik27732 ай бұрын
No to je velmi důležité, aby rodina byla pospolu…a zároveň, ne více nebo méně důležité, ale zároveň také důležité, je, aby děti trávily čas s otcem bez vás..to píšu jako psycholog a psychoterapeut. A stejně tak pro vás je důležitá výzva umožnit jim zažít něco, u čeho nebudete
@martab72782 ай бұрын
My s manželem jsme na vlně, že výlety apod. jsme vždy jako rodina pospolu. Ale když jsou třeba kluci spolu v pokoji, nechávám je samotné, ať si užijí spolu ten čas - syn má 2roky. Když jsem byla před měsícem 3 dny v nemocnici, tak kluci to skvěle zvládli. Dokonce byl úraz a skončili na pohotovosti - malý si prorazil pusu 🙈 Já v nervech v nemocnici, ale malý to skvěle zvládl. Manžel neměl nikdy problém přebalit, nakrmit, vykoupat nebo si s malým hrát. Když je na ranní, malého večer vykoupe, nakrmí a dá ho spát. Když jde na odpolední a malý chtěl v noci mléko, on byl ten, kdo ho přebalí a já šla dělat mléko. Zároveň jsme si nastavili v jeho necelém půl roce, že sobotní noc spí u syna manžel a ráno v neděli i s ním vstane. A co se týče výchovy - každý to máme jinak - jsou věci, co neřeším a naopak, co mi přijdou důležité a manžel to má zase naopak 😅 Což občas narazíme 😂 Například - já malého okolo roka naučila lézt a slézat dolů z gauče a manžel viděl šílené scénáře 😂 Přijde mi, že já jsem víc "benevolentní", co se týče "nebezpečných" situací, oproti manželovi.
@jirkavagner14162 ай бұрын
Máte příjmení hledas a berete to správné. Člověk musím mluvíte i svých pocitech ze života život je těžký proc byt na to sam .
@karolinapokorna21792 ай бұрын
Moc krásné video
@jirkavagner14162 ай бұрын
Děkuji nevíte jak moc mi to pomohlo až brečím.děkuji
@erikapribeliova47952 ай бұрын
❤
@amenic2152 ай бұрын
No dobre. Ale akonáhle má terapeut najlepšie recenzie, tak je absolútne nemožné sa k nemu dostať :D viem zo svojej skúsenosti kedy som bola na čakacom liste 6 mesiacov u viacerých overených českých psychoterapeutov a nič z toho nebolo. Takže som musela zlavniť z nárokov. Takže čo robiť vtedy? Keď nastupuje velký vnútorný tlak ale kalendáre sú plne? Ďalej čakať tiež nie je úplne skvelé riešenie.
@pavlahejnova802 ай бұрын
Perfektní ❤❤❤
@uragandawg55782 ай бұрын
Děkuji, moc mi video pomohlo ♥️
@vendulasmrckova79523 ай бұрын
❤ děkuji
@finodiro23863 ай бұрын
Ještě mě napadá, že se moje otázka dá příjemně zkrátit a zjednodušit. Jak vycházet s člověkem, který na nás hraje nějaké drama? V tomto případě drama s názvem Lituj mě.
@finodiro23863 ай бұрын
Dobrý den, moc ráda bych poprosila o video na téma jak vyjít s tchýní. Ta naše v nás s mým mužem vyvolává pocit, že se jí nelze zavděčit a velký pocit viny.Velmi se na nás upíná. Vidíme se s ní každý týden minimálně jednou, našeho dvouletého syna má i sama pro sebe během kurzu cvičení, aby už nám dala pokoj s výčitkami, že se s ním vidí málo. Se mnou jako s maminkou syna mluví tak, že mne zpochybňuje. Dvakrát jsme se pohádaly. Nyní jsem ve stavu, kdy se ve mně zvedá adrenalin den před tím, než se máme setkat a den po tom to ještě rozdýchávám a jsem z toho nešťastná. Mám z toho velký stres. V jejích očích je její syn(můj muž)anděl a já ta špatná, která může i za chyby, které třeba i nechtěně způsobí můj muž. Celá jejich rodina je velmi konzervativní a velmi ráda bych se od nich osvobodila a vídala je jen sporadicky na oslavách. Nerespektuje časy , kdy má přijít a předávat syna z hlídání, ani nic dalšího(zdravotní omezení ohledně stravování). Tchýně je povahou introvert a jako člověk je pro mne velmi záhadná, je naučená odpovídat jednoslovné neurčité odpovědi. Pro to dochází k nedorozumění a když se jí ptám na něco konkrétního, neodpovídá mi tak, aby se z toho dala ta informace použít. Jak v takovém vztahu nevycházet stále jako ten špatný? Lze to? Byla bych špatný člověk, kdybych se rozhodla videt s nimi jen na oslavách a jinak kontakt s nějakou omluvou naprosto ukončila? Můj muž mi dává za pravdu a hájí mne, jsem za to ráda. Také ho to velmi vyčerpává.
@TheJaajka3 ай бұрын
Skvělé video! Hodně jsem si z toho vzala, jste úžasný táta. Taky podnikáme s dětmi hodně výlety, i každý zvlášť ♥
@emilllye143 ай бұрын
Tomas, super video, velmi sa mi pacilo, ze sme mohli takto troska viac nakuknut k vam na vase vylety, ja by som prijala kludne aj nejaky vlog z vyletu nabuduce :) a mna by zaujimalo ako pracovat s tym, ked dieta nikam nechce (6r.).. nechce napr nikdy na vylet, doma na zahrade je mu dobre, ma tu vsetko, ihrisko, trampolinu, smyklavku, bazen, atd.. a ked uz na nejaky vylet ideme, tak stale pocujeme iba ako nevladze, bolia ju nozicky, ako uz nechce chodit a pod.. a naozaj to nie je ziadna velka tura, len rovina napr.. robi to aj bezne pri prechadzke mestom ked sa ideme prejst alebo nieco vybavit.. ja mam potom pocit, ze vlastne nejake chaty, vylety a pod su pre nu konktraproduktivne, lebo sa vzdy stazuje.. ona by ozaj bola najradsej na dvore, prip ma rada este vnutorne detske ihriska, tam sa tesi..