Tak pan Cejnar to taky není;-)

Díky za upozornění, na pozici 1:35:50 je opravdu chybná jmenovka, správně tam má být napsáno "prof. Pavel Cejnar". Chyba vznikla při zpracování záznamu na opravdu obstarožní střižně Vegas 13 s naprosto šíleným titulkovačem (nepředvídatelně se někdy v otevřeném projektu neukládají aktualizované šablony) a moc se za ni panu profesorovi a všem posluchačům omlouvám, že nebyla včas odhalena. Navíc KZfaq platforma už několik let nepodporuje možnost dodatečného vkládání textů do publikovaného videoobshahu. Tuto omluvu umístím alespoň ještě do anotace. Zdravím, Lvík, LLionTV@.

Ok, beru zpět 3 sjednocené síly. Zdá se, že máme stále jen dvě. Spíše jsem tím myslel, že pro tři síly máme kvantovou teorii, kdežto pro gravitaci ne. To ovšem samozřejmě neznamená, že jsou ty tři sjednocené.

@@tomasmancal1168 ďakujem za odpoveď. Zaujíma ma ešte či ste sa pri príprave na prednáške inšpiroval knihou Pišút, Zajac- Historické pramene súčasnej fyziky , kde je ( v ako jedinej knihe u nás vydanej ) rozobraný pôvodný Heisenbergov postup.

@TomasMancal si dovolim doplnit přednášejícího, chabou obhajobou budiž to, že jsem tam seděl taky a kafral do diskuse :) ad bod 1) se sjednocením to je otázka, co to znamená, v jakém smyslu ho chápeme. Těžko se zde vyhnout určité dávce hantýrky - ve smyslu nalezení společného přístupu k popisu a generujících symetrií, v tom smyslu se jistě dá mluvit o sjednocení 3 interakcí ve Standardním modelu. ALE pokud jde o dosažení energetické škály, na níž se elektroslabá a silná jaderná interakce ukazují jako projev jediné původní, to je hodně daleko od našich možností ověření (zatímco sjednocení elektromagnetismu a slabé interakce je dobře dosažitelné již na škále řádu 100 GeV. V tomto smyslu je opravdu to, že Standardní model a jeho zápis společného lagrangianu trošku jako Chytrá horákyně. Nicméně daleko povolanější výklad, ale nevím jestli dost srozumitelný, na toto téma shodou okolností dával Michal Malínský v rámci Langerova semináře týden před touto přednáškou - koukněte se na kzfaq.info/get/bejne/g9Gni5OAldGRcZ8.html Ještě jednou díky Ludvíkovi, že takhle systematicky dokumentuje a publikuje tolik materiálu ze čtvrtečních seminářú, pak stačí sáhnout a táhnout :) O tom, v jakém smyslu jde o dobré sjednocení se Michal zminuje v prednasce i diskusi a hodně ilustrativní je ten poslední slide, kde je projekce hodnoty vazbové konstanty na škály Velkého sjednocení. Ale samozřejmě je to na debatu z hlediska struktury té teorie, celého přístupu. Na jednu stranu je standardní model neuvěřitelně úspěšný zejména v poruchovém přístupu. Na druhou, neodpustil jsem si abych si uplne nakonec nerypnul s tím výčtem 19ti volných parametrů vs. jediného (gravitační konstanty) v případě Obecné relativity, na kterou řada lidí zahlíží jako "že je to ta klasická teorie..."

ad 2) to, že pro cokoliv složitějšího než je deuteron (možná křivdím heliu a Pavel Cejnar by mi vynadal :) Zeptám se ho v lednu až půjdeme na pivo) nejde ab-initio napočítat přesná řešení energetických hladin jádra (v záznamu to komentuje Jiří Podolský v rámci diskuse a obrací se přitom na P. Cejnara) je pokud vím pravda a problém je jednak v opravdu velké složitosti silné interakce samotné (přesto, že na úrovni interakce nukleon-nukleon se odedávna zavádí něco jako efektivní potenciál) a také v tom, že se nedají snadno použít efektivní techniky poruchového počtu na pozadí nějakého středního pole. Zase máme štěstí a můžeme odkázat přímo na přednášku, která není technicky náročná a předcházela této, kde se Pavel Cejnar v popisu příspěvku Bohra k jaderné fyzice explicitně zmiňuje o tom, že v popisu jádra již ve 30. letech narazili s aproximaci středního pole, jaká se s úspěchem aplikuje při počítání stavu elektronu v obalech a která umoznuje pomerně spolehlivě aplikovat metody výpočtu, které nemusejí zahrnovat interakci "každý s každým". A aby to bylo ještě složitější. moderní kvantová chromodynamika (to je ta část standardního modelu popisující silnou interakci) potřebuje 3 náboje namísto jednoho v elmg (říká se jim barva), přenášející částice zvané gluony jsou taky 3 (v elektromagnetismu je foton jeden a je sám sobě antičásticí, tady mame rodinu sesti), jsou takzvaně vektorové, což vcelku vystihuje fakt, že mají další charakteristiky "směrovosti" a tudíž popis pole (symbolicky často zapisovaný pomocí tzv. Feynmanových diagramů. koukněte na tu Malínského přednášku) je daleko složitější atd. ... Možná si vzpomínáte, že první přiblížení potenciálu silné jaderné interakce, za které kdysi dostal Hideki Yukawa Nobelovu cenu v prvním seriozním pokusu o kvantovou teorii interakce, jež drží pohromadě jádro a který popisoval interakci mezi nukleony výměnou pí mezonů nevypadalo tak strašně, takový modulovaný exponenciální potenciál. Jenže ono se ukázalo, že to je do jisté míry efektivní popis "zbytkové" interakce mezi kvarky "vytékající" z nukleonů a tak držící jádro pohromadě proti elektrické repulzi, ale skutečné působení probíhá mezi kvarky a tenhle "efektivní" potenciál je možná analogicky hrubým popisem k tomu, co udělal Bohr v rámci staré kvantové mechaniky s popisem atomu vodíku, ale ne plnohodnotným potenciálem, který by stačilo dosadit a dostanete správné hladiny v jádrech. Někdy si říkám, jak velké máme štěstí, že elektromagnetismus je tak jednoduchoučká interakce na popis (a její dusledky vidime v cele chemii a biologii, jakou rozmanitost umožňuje) a jaké struktury by asi generovalo podobně složité pole, kdyby mělo mediující bosony nulové klidové hmotnosti... Tak jsem se nechal unést, tady je link, i když jste ho zřejmě již viděl kzfaq.info/get/bejne/m6qfncWCu73Lmac.html - jde o část týkající se dynamiky neutronu při záchytu jádrem. Jinak Pavel Cejnar má specializovanější přednášku v letním semestru v rámci kurzu Fyzika jako dobrodružství poznání, kde zmiňuje, jak se dá přistupovat k modelování spekter atomových jader pomocí semiklasické statistické aproximace. Ale to už je technicky náročnější. Nicméně myslím, že je taky k dispozici tady na LLionTV, musel bych se kouknout.

@ Jen poznámka. - Gluonů je 8 (nikoliv 3) a jsou to bosony, tedy jsou sami sobě antičásticí.